První republika přinesla více škody než užitku. Samostatnost slavit nebudu, není důvod, říká monarchista Petr Nohel

Petr Nohel není recesista. Myslí to vážně. Předseda roajalistické strany Koruna Česká je bytostně přesvědčen o negativních dopadech rozpadu Rakouska-Uherska a vyhlášení Československa. Ani o oslavovaných legionářích z ruské, italské a francouzské fronty nehovoří s úctou. "My monarchisté jsme teď ve výrazné menšině, ale to neznamená, že nemáme pravdu. Věřím, že dějiny to nakonec potvrdí," říká sebevědomě.

Přál by si monarchii s Habsburkem na trůnu − nyní už jen v hranicích zemí Koruny české, jelikož restauraci celého Rakouska-Uherska nepovažuje za možnou. "Dejte dvěma lidem luxusní auta. Jednomu řekněte, že mu ho dáváte na pět let, ať si s ním dělá, co chce − a on vám ho vrátí zdevastované. A druhému dejte auto na celý život. A ten se o něj bude dobře starat," vidí rozdíly ve vládnutí prezidenta a krále.

Už víte, co budete dělat 28. října?

To vím přesně. Jako každý rok máme v Praze monarchistický pochod. Takže se jej zúčastním.

Jak takový pochod probíhá?

Začínáme na Václavském náměstí. Nejdříve je projev u svatého Václava, pak jdeme průvodem na Staroměstské náměstí, kde bude další projev, který se dotkne obnovy Mariánského sloupu, a následně skončíme na Hradě, na Hradčanském náměstí. I tam průvod zakončí proslov.

Nebojíte se konfliktu s republikánskou většinou?

Akcí bude ten den strašně moc a lidé budou moci své názory vyjádřit na řadě jiných pochodů a shromáždění, takže střetu se nebojím. Nevím, proč by letos měl být problém, když v jiných letech nebyl. Jsme pokojné shromáždění.

Jak hodnotíte dosavadní dění kolem výročí sta let od vyhlášení republiky?

Velmi se tím bavím. Když vidím, kolik různých sdružení, měst a institucí se chce na výročí přiživit, tak mi to přijde komické. Města, ve kterých Masaryk nikdy nebyl, najednou Masaryka oslavují. Dokonce jsem slyšel o jakémsi vystoupení, kde nějaké muzikantské duo uvedlo zhudebněné Masarykovy myšlenky. Přidávají se i firmy, které nabízejí speciální prodejní akce. To už mi přijde naprosto absurdní a obskurní. Svědčí to jen o tom, že pro obchodně uvažující lidi je to pouze další příležitost, jak vydělat peníze. A s nějakou myšlenkou či filozofií to už nemá nic společného. Všichni samozřejmě mají tendenci vznik republiky chválit, byť málokdo o historii něco ví. Je to ale převažující mainstreamový názor.

Vadí vám, že se v zásadě jen slaví a neprobíhá debata o tom, co vlastně těch sto let republiky českým zemím přineslo?

Obávám se, že taková debata ani probíhat nemůže. Byla by totiž velmi krátká. Je zřejmé, že nám těch sto let nepřineslo nic pozitivního, pokud tedy nepovažujeme za přínos všechny ty tragické události 20. století. A to já rozhodně za přínos nepovažuji. Ač monarchista, jsem i bytostný demokrat. Ve 20. století tu vesměs nebyly demokratické režimy. A ony totality mohly nastoupit pouze jako důsledek toho, že jsme rozvrátili zřízení, které tady mnoho staletí fungovalo.

Ale běžně teď slyšíme v televizi, že slavíme i sto let od začátku demokracie. To podle vás není pravda?

To je nesmysl. Demokracie u nás nevznikla v roce 1918. Však se podívejme na všechny rakouské nebo rakousko-uherské ústavy z druhé poloviny 19. století. Zakotvují rovnoprávnou pozici národů monarchie. Ty ústavy jsou velmi demokratické.

Kdyby ale Rakousko-Uhersko bylo skutečně demokratické, asi by se vůči němu neprojevil takový odpor.

Otázka samozřejmě zní, zda ústavy byly vždy a ve všech aspektech dodržovány. Je to většinou tak, že když se vydá nějaká listina, tak je to ideál, ke kterému se snažíme směřovat. Ne vždy je dodržováno všechno to, co je v ústavě napsané. Ostatně vidíme to dnes, jakým tvůrčím způsobem prezident zachází s takzvanými ústavními zvyklostmi, které podle mě jsou integrální součástí ústavy. Tvrdím ale, že demokracie byla zakotvena mnohem dříve než před sto lety. Mnohem dříve tu bylo i národní probuzení, zemské uvědomění nebo rozkvět našeho hospodářství. To by nikdy nebylo možné, kdyby režim v 19. století byl totalitní. A to zjevně nebyl.

Ono to také vypadá, že slavíme spíš naši samostatnost než republiku. Lidé možná ani nevnímají ony podstatné rozdíly ve státním zřízení.

No jasně. Mám totiž obavu, že dnes, kdy hojně konzumujeme mediální obsah a jsme na sociálních sítích, ztrácíme i ponětí o významu pojmů. Lidé mezi svobodou, demokracií, samostatností, monarchií či republikou moc nerozlišují. Netuší, že republika je typ státního zřízení, které nemusí mít se svobodou a demokracií nic společného. A ve 20. století jsme viděli, že ani u nás po celá desetiletí mnoho společného neměla. A co se týče svobody, tak jsme ji měli samozřejmě dávno předtím.

Kdybychom uvažovali o samostatnosti, tak ano − tady v roce 1918 skutečně vznikl nový stát v nějakých specifických hranicích, který předtím nebyl. Ovšem velice brzy se rozpadl. Osamostatnění mohlo být pěkným ideálem intelektuálů na konci 19. a na začátku minulého století, ale rozhodně to není realizovatelná a dobrá myšlenka. Důsledky byly vykoupeny obrovskými neštěstími. Pošramotili jsme si vztahy s našimi sousedy a začali spoléhat na spojenectví vzdálených zemí, jako je Francie. Mnichov jasně ukázal, jak nespolehlivé takové partnerství je.

Faktem zůstává, že spousta politiků, které spojujeme s první republikou − od pravicového Karla Kramáře po levicového Bohumíra Šmerala −, nebyla o samostatnosti vůbec přesvědčena. Dlouho třeba koketovali s myšlenkou federalizace Rakouska-Uherska, jak ji později navrhl poslední císař Karel I. Mnozí rovněž dlouho uvažovali o monarchii, republikánský model Československa zvítězil až na samém konci války.

Samozřejmě. Ani Masaryk, ani Beneš zpočátku o republice vůbec neuvažovali. To byl jen teoretický koncept, zabývalo se jím pouze pár lidí. Že to takto dopadlo, byla z velké části náhoda. Ale chtěl bych se ještě vrátit k té samostatnosti. Jak ji vlastně definovat? Máme ji dnes vůbec, nebo nemáme? Spousta lidí v současnosti říká, že opět nejsme samostatní. Hovoří o diktátu Bruselu a vidí nebezpečí v Evropské unii. Já tuto obavu úplně nesdílím. Státy v našem geopolitickém prostoru spolu vždy nějak spolupracovaly, musely spolupracovat. A jestli to bylo na bázi personální unie, federace, volnějších či méně volných svazků, to už je podružné. Jsme příliš malí na to, abychom si mohli dovolit s okolními státy nespolupracovat. Takže ona tolik opěvovaná samostatnost první republiky přinesla mnohem více škody než užitku. Podle mě fakt nemáme co oslavovat. Já rozhodně slavit nebudu.

Nesupluje nám dnešní spolupráce na bázi Visegrádské skupiny zaniklé Rakousko-Uhersko?

Samozřejmě. My se dnes jinými nástroji a jinými kontakty snažíme dohnat to, o co jsme přišli. A naše spolupráce se Slovenskem, Maďarskem, Polskem a do budoucna doufejme i s Rakouskem, je pro nás naprosto přirozená. To je náš geopolitický prostor, kde jsme doma.

Jak moc vás potěšil nedávný průzkum, který zadal Český rozhlas? Vyšlo z něj, že 13 procent Čechů by jako lepší formu státního zřízení vidělo monarchii. A přes 40 procent si myslí, že kdyby zůstalo zachováno Rakousko-Uhersko, měli bychom se dnes lépe.

Samozřejmě mi to udělalo velkou radost.

Foto: Libor Fojtík