Riziko, že člověk na sněžnicích spustí lavinu, je menší než u skialpinisty. Ten lyžemi doslova krájí sníh.
Foto: Jiří Poledňák, Jan Adam
Samotu, okouzlující výhledy, špetku adrenalinu a velkou porci romantiky poskytnou v zimě bosenské hory. Nejjednodušším způsobem, jak je poznat, je obout sněžnice.

Není to prý žádná věda. "Stačí sněžnice nasadit a jít," láká Vít Dubec k prozkoumání balkánských hor. Sám zdejší pohoří už mnohokrát v zimě prochodil křížem krážem. "Hory na jihovýchod od nás jsou divoké a dobrodružné. Nepotkáte tam, na rozdíl od Alp, lidi ani nenarazíte na zařízené chaty," vysvětluje své uhranutí horami, které postrádají turistickou infrastrukturu. Mezi jeho nejoblíbenější pohoří patří bulharská, rumunská, ukrajinská a na prvním místě bosenská.

"Bosna a Hercegovina je zajímavá země, stále v ní nacházíme stopy válečného konfliktu," připomíná Vít Dubec tragické události z devadesátých let minulého století. "Proto byly tamější hory dlouho nepřístupné turistům. Člověk si v nich přijde na své, ale musí být opatrný."

reklama

Podle Víta Dubce je nejlepší pohled na svět z hřebenů vysokých hor. Pokud možno zimních, protože v létě se na nich přece jenom "motá" dost lidí. Způsobů, jak se do zasněžených výšek dostat, je víc. Horolezec a skialpinista Dubec je ovládá a jako průvodce Expedition Clubu hlasuje pro sněžnice. "Na získání prvních zkušeností v zimních horách jsou nejlepší, není na nich nic technicky náročného. Dostanete se díky nim na některá místa, kam proniknou skialpinisté nebo i horolezci, nemusíte přitom umět lyžovat ve volném terénu nebo se pohybovat s mačkami," vypočítává výhody sněžnic Vít Dubec. Také proto jezdí v rámci výprav Expedition Clubu právě s touto výstrojí, kterou podle vědců začali používat už před šesti tisíci lety lidé na Sibiři pro usnadnění pohybu po sněhu.

jarvis_5bd1cacf498e3216c7f12fc0.jpeg
Riziko, že člověk na sněžnicích spustí lavinu, je menší než u skialpinisty. Ten lyžemi doslova krájí sníh.
Foto: Jiří Poledňák, Jan Adam

Krása i nebezpečí

Jedním z míst, kam vedou klubové výpravy, je národní park Sutjeska, pojmenovaný podle řeky, která středem pohoří vyhloubila kaňon. Právě tady se nachází nejvyšší vrcholy v Bosně a Hercegovině v čele s 2386 metrů vysokou horou Bosanski Maglić. Vít Dubec vypráví, jak romantické jsou tu studené noclehy v salaších, v zimě opuštěných. "Je to jedno z nejhezčích míst na Balkáně. Z vápencových vrcholů jsou překrásné pohledy na rozervanou krajinu pod nohama." Místní lidé ale varují před vlky, jichž tu žije poměrně dost. "Vlků se nebojím, když má vlk jinou kořist, nebude na člověka útočit," směje se Dubec. "Medvěda jsem viděl už několikrát, třeba zrovna v Sutjesce. Byl od nás takových dvě stě metrů, stáli jsme vysoko v sedle a on byl hluboko a bezpečně pod námi," vzpomíná průvodce Dubec a dodává: "Když člověk ví, jak se v přírodě chovat, v Bosně mu nic moc nehrozí."

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.