Visely. Jen tak, v prostoru. Na kandelábrech. A každý, kdo šel kolem, je očumoval. V tom malém městě na severu Čech to tehdy, před deseti lety, budilo emoce. Někdo kroutil hlavou, jiný tleskal a přál si, ať tam klidně zůstanou. Nestalo se. Zmizely. Patrně někde v umělcově ateliéru nebo jednoduše zrecyklovány na skládce. Stejně jako moje paměť. I ta je zrecyklovala, protože ačkoliv jsem pátral, slídil, vyptával se, dnes už nevím, proč tam vlastně ty nahé holky tenkrát byly.
