Pochopila jsem, že Michelangelo ze mě nikdy nebude.
Foto: Shutterstock

Byly to věty, které mi léta ničily život. "Člověk by se měl snažit, aby tu po něm něco zůstalo. Dějiny si nepamatují průměrné, dějiny si žádají velké výkony. Víš, jak pěkně se muselo umírat takovému Michelangelovi?" obrátil se na mě kdysi otec. Bylo mi sedm, neuměla jsem si představit, jak pěkně se starému pánovi v Římě roku 1564 umíralo, a upřímně řečeno, nevím to dodnes. Něco jsem si však z otcovy řečnické otázky přece odnesla.

Pochopila jsem, že Michelangelo ze mě nikdy nebude. Na místě mi také došlo, že dějiny na mě zapomenou ve vteřině, kdy mi zaklapnou víčka, což mě jako malé děvčátko příliš nepotěšilo. Stačilo však jen pár dekád, počkat si na nejbližší 1. listopad − čili včerejšek − a slavně se s tímto výrokem vypořádat.

reklama

O své velké životní objevy se tedy podělím u příležitosti 506. výročí odhalení Sixtinské kaple, svatostánku Apoštolského paláce ve Vatikánu, kde mají od Michelangela Buonarrotiho strop, na jaký je radost pohledět. Zanechám po sobě několik mudrosloví, která by se teoreticky mohla předávat z generace na generaci, pokud bych nakonec přece byla někdo jako Coco Chanel, když se od ní odečtou hadry, perly a vliv.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • O jaké životní objevy a zkušenosti se Zuzana Válková může podělit?
  • Proč si lidé nemají kupovat boty s bílou podrážkou?
  • A co si myslí o úterý?
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.