Zde končí Praha. Tedy alespoň její příjemná část (Plzeňská u tunelu Mrázovka).
Foto: Milan Bureš
Děs běs, stoka, Bronx. O Plzeňské ulici se většinou přívětivě nemluví. Pro mnohé představuje "konec světa", kde nejlépe fungujícím obchodem je zastavárna. Přesto zde žijí a pracují stovky lidí a čekají na lepší budoucnost. Přijde?

Marta Hlaváčková je možná služebně nejstarší majitelkou obchodu v Plzeňské ulici. Papírnictví U Zvonu s regály, pultem i vývěsním štítem v duchu omšelé estetiky raných 90. let vede už čtvrt století. Výročí ale neslaví. "Tady je konec světa," povzdechne si v prázdném obchodě. Rozhovor přerušuje houkání sirén sanitek, které se výpadovkou na Plzeň řítí k motolské nemocnici nacházející se téměř na jejím konci. Ani po přeletu dvou žlutých blikajících aut nekonečný proud vehiklů neustává.

Přejít přes Plzeňskou ulici, lemovanou stovkami metrů oprýskaného zábradlí, je především v její dolní části kvůli nedostatku přechodů o život. Z výfukových výparů vás za chvíli bolí hlava, fasády domů jsou většinou pokryty černým prachem. O hipstera ani kavárnu tu nezavadíte, přežívá jen pár zemitějších pivnic a poslední nonstopy.

reklama
 
Ponožkový ráj na rohu Erbenovy ulice patří k nejstarším prodejnám na Plzeňské.
Foto: Milan Bureš

"Parter na Plzeňské je ve většině případů nefunkční, hlavně kvůli negativnímu působení dopravy (nemožnost parkování, umístění předzahrádek, časté otřesy a jiné)," uvádí studie, kterou si nechala vypracovat radnice Prahy 5, kam Plzeňská ulice spadá. Experti tu popisují něco, co místní už dávno otestovali na vlastní kůži i plíce.

Paní Hlaváčková v domě na křižovatce, v němž přežívá ještě druhý zdejší letitý obchod z 90. let nazvaný Ponožkový ráj, bydlí už 33 let, tedy od své svatby. "Větrat tu nemůžete, je tu neustálý hluk, i když máme plastová okna," líčí papírnice.

Obchody tu podle ní mají životnost rok dva, někdy jen půl roku. Nájemníci v bytech se často mění, protože nemovitosti prý skoupili Italové a Rusové, kteří se o domy nestarají a jen zvyšují nájemné. Paní Hlaváčková si ale chválí místní Romy. "Jsou to skvělí zákazníci, popovídám si s nimi. Zůstali tady ti slušnější. Dřív mi sem ale chodila zlodějská pakáž. Přišly mámy s kočárky a větší děti zatím kradly," tvrdí.

Chatrné dívky

Plzeňská je se svými téměř osmi kilometry nejdelší obydlenou ulicí v Praze. Ještě o čtyři kilometry víc měří Strakonická, kolem ní ale z větší části nestojí bytové domy. Plzeňská ulice začíná na křižovatce Anděl, která díky moderní i opravené historické architektuře, rušnému obchodnímu centru, značkovým obchodům, plným kavárnám a restauracím připomíná velkoměsto pokročilého 21. století.

O pár set metrů západněji, pod mostem vedoucím do tunelu Mrázovka, kde nyní roste obří betonová kruhová stavba, se však ocitnete v jiném světě. Pro mnohé tady končí Praha, tedy to město, které se v posledních letech stává čím dál příjemnějším místem k životu. Ne však zde. Od 19. století bydleli kolem Plzeňské dělníci ze smíchovských továren, řádila tu galerka, kvetla prostituce, od 90. let minulého století se sem stahovali narkomani. Atmosféra nepřátelské periferie rozkládající se jen kousek od centra tu stále přetrvává.

jarvis_5be467e6498e3216c8979608.jpeg
„Řidiči tu jezdí jak Schumacher,“ stěžuje si Jörg Weyhausen.
Foto: Milan Bureš

Naproti Ponožkovému ráji a papírnictví paní Hlaváčkové stojí zeď hřbitova, který se jmenuje Malostranský, přestože leží na hranici Smíchova a Košíř. Založili jej během morové epidemie na konci 17. století obyvatelé Malé Strany, protože se ve své čtvrti báli nákazy. Naproti hřbitovní zdi se za robustním mřížovím ukrývá vchod do "night clubu" Lilith. "Dívky jsou velmi chatrné, ne super lahev," píše v internetové recenci uvedené v krkolomné češtině z Google překladače zahraniční návštěvník podniku.

Lilith je jedním z mála zdejších pozůstatků "kultury" 90. let. Po nedávném zpřísnění zákonů zmizely z okolí herny, k vidění jsou i prázdné výlohy několika zastaváren, které musely zavřít teprve nedávno. Ani ty se tu již nechytají.

jarvis_5be467e6498e3216c897960c.jpeg
Kontaktní centrum pro narkomany je odsud jen pár metrů (roh Plzeňské a Mahenovy).
Foto: Milan Bureš

Jediným fungujícím frcem široko daleko je podnik s takřka designovým štítem zvaný Top zastavárna. "Nám se daří," prohodí snědý muž za pultem. Tuhle optimistickou větu před námi pronesl jako jediný oslovený živnostník z Plzeňské. Víc ale není k chodu provozovny ochoten říct a odkazuje na nepřítomného šéfa, telefon na něj ale dát nechce. Zboží od starší romské ženy přebírá ukryté v tašce za zvýšenou zástěnou, za niž není vidět. Pak jí vyplácí několik stokorun. Za sklem jsou tu vystavěné zlaté a pozlacené šperky, ceny mohutných prstenů dosahují až několika desítek tisíc korun. Regály nad nimi jsou napěchované elektrickými vrtačkami a dalším řemeslnickým náčiním.

Plzeňská je se svými téměř osmi kilometry nejdelší obydlenou ulicí v Praze.

Přichází mladá Romka v brýlích, levou ruku má ověšenou zlatem a jeden z prstenů chce prodat za čtyři tisíce korun. "Někdo mi ho jednou dal a já s ním už nechci mít nic společného," vysvětluje chlapíkovi za pultem. Ten říká, že jí zaplatí nanejvýš 950 korun.

Tisíc jehel v tašce

"Romské komunity se významně týkala drogová problematika a platí to dodnes. Celkově ale čísla klesají. Během tříhodinové pochůzky jsme před deseti lety potkali stovku klientů, samozřejmě zdaleka ne jen Romy, dnes to jsou pouze jednotlivci," říká Vojtěch Janouškovec, šéf sdružení Progressive, které provozuje kontaktní centrum pro narkomany v Mahenově ulici asi padesát metrů od Plzeňské naproti hospodě U Zvonu. Funguje tady už jedenáct let. Jeho klienti − nejen z Plzeňské a nejbližšího okolí, ale také z jiných částí Prahy − si sem chodí vyměňovat použité injekční jehly za čisté. V průměru dvacet za den, ale už se tu podle Janouškovce několikrát stalo, že kdosi přišel s obří nákupní taškou, v níž bylo tisíc špinavých jehel. "Asi pro celý squat, podrobnosti nezjišťujeme," podotýká Janouškovec.

jarvis_5be467e7498e3216c8979610.jpeg
Dřív tady byla nebezpečná džungle, dnes je ze hřbitova příjemný park.
Foto: Milan Bureš

Řada lidí se sem přichází i vysprchovat, podívat se na internet nebo se zúčastnit některé z několika aktivit, které Progressive nabízí − vedou tu třeba fotokroužek. "Když jsme začínali, měla Plzeňská náběh stát se vyloučenou lokalitou, domy se začaly proměňovat v malá ghetta," vzpomíná vedoucí centra. Majitelé nemovitostí ale v mnoha případech dosáhli vystěhování romských a dalších "nepřizpůsobivých" nájemníků, skladba zdejšího obyvatelstva se změnila.

Pobočka organizace Člověk v tísni funguje na Smíchově od roku 1999 a sídlí na náměstí 14. října severně od Anděla. Do letošního léta měla v Plzeňské ulici své středisko pro předškolní děti rodičů v těžké sociální situaci, to se nyní přestěhovalo do Lidické ulice blíže k Vltavě. "V našich začátcích jsme pracovali převážně s Romy, sociální zatížení v oblasti ale postupně zasáhlo spíše většinovou společnost a Romové jsou teď mezi našimi klienty v menšině," upozorňuje Václav Kučera z této neziskovky. Lidé se podle něj dostávají do problémů především kvůli rostoucím nájmům a výpovědím z bytů.

jarvis_5be467e7498e3216c8979614.jpeg
Živnostníci si stěžují, že mají malý obrat, protože tu není kde zaparkovat.
Foto: Milan Bureš

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak jen a tom Plzeňská z pohledu bydlení?
  • Co na stav ulice říká krejčová Iveta Karboulková nebo Ladislava Koukalová, které v lokalitě pracují už více než 10 let?
  • Proč se paradoxně prvním místem oživení stal hřbitov?
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.