Pedagog pražského ČVUT, vynálezce a podnikatel má jednu z příjemných vlastností vzdělaných lidí: složitá témata dokáže udržet v rovině dost obecné na to, aby si z nich něco odnesl i laik. Šebkovo varování zní: Budoucnost je za dveřmi, my však děláme, že se nic neděje. Český vědec tak nenabízí ujištění, že "všechno bude v pořádku", a nevypočítává, v jakých oblastech zůstane současný životní styl obyvatel vyspělých zemí beze změn. Připomíná, že na realitu, v níž se o slovo hlásí roboti a umělá inteligence, je už dnes každý sám − a nejlépe si do budoucna poradí ten, kdo si připustí, že možná bude muset začít znovu. Od nuly.

Díky rozvoji technologií zažily vyspělé státy v posledních 20 letech obrovské změny. Některé se nedaly předvídat. Máme vůbec představu, nač bychom se měli chystat, když se chceme "připravovat na budoucnost"?

Třeba já to vím a podle mého názoru to ví každý, kdo trochu přemýšlí. Musíme si prostě zvyknout na fakt, že to, co nás čeká, je nejisté. Věci kolem nás se mění rychle už dlouho, ale rychlost změny se zvyšuje. Jedním z jejích aspektů bude například ústup od specializace. Ta nebude potřeba už proto, že nevíme, nač se specializovat − je nesmysl se domnívat, že každý bude do konce života dělat totéž, s čím začínal. Stroje nás ve specializaci předhánějí už dnes.

V čem zatím člověk vede nad strojem?

Vede nad ním jen v tom, že dokáže sledovat obecné a přizpůsobovat se. To se týká třeba řemeslníků − do budoucna se uživí jen ti všeobecně schopní. Znáte to: když na nějakého narazíte, předcházíte si ho. Nemusí sice každému problému rozumět do detailu, ale umí dohledat, co je potřeba.

Dnes může mít k ruce tablet, v budoucnu může mít k ruce robota.

Michael Šebek (64)

Profesor kybernetiky na Českém vysokém učení technickém v Praze, vedoucí katedry řídicí techniky Fakulty elektrotechnické a oddělení kyberneticko-fyzikálních systémů Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky.

Pracoval na řadě akademických pracovišť v zahraničí, působil také v Akademii věd České republiky.

Spoluzaložil a vede firmu PolyX na software pro polynomy (mnohočleny), polynomiální
matice a rovnice, a jejich aplikace v systémech, signálech a řízení.

Publikoval stovky článků ve špičkových světových časopisech. Pro Radu vlády České republiky hodnotí výsledky tuzemské vědy. Je členem vědeckých rad univerzit, fakult a ministerstev.

Takový řemeslník tedy má šanci, že si svou práci udrží?

Když bude chytrý, pak ano. Výrobní činnosti ale přejdou pod roboty pravděpodobně bez výjimky. V jedné věci však stroje budou mít potíž − v jednání s lidmi. Tady ostatně vidím největší prostor k uplatnění netechnicky orientovaných, tvůrčích osobností. Může se stát, že lidé přijdou o zaměstnání, ale začnou od státu dostávat peníze na živobytí − takzvaný nepodmíněný příjem. Tím se však všechno nevyřeší. Naším největším problémem bude nuda. Proto se vždy najde práce pro lidi, kteří budou ostatní bavit. Rozvíjet je. Starat se o ně, i když třeba jednou budeme mít roboty na péči o staré a nemohoucí.

Dá se říct, jak blízko jsme scénářům, o nichž mluvíte?

Kvalifikované odhady se pohybují na ose pěti až sta let.

Profesor z Massachusetts Institute of Technology futurolog Ray Kurzweil tvrdí, že on už neumře. Říká, že pokud nebude možné udržet ho při životě biologicky, nechá své vědomí nahrát do počítače. Jeho kolega, ještě slavnější robotik, mu oponuje: "Ale kdepak, ať se na to Kurzweil netěší, taky umře, taková možnost bude k dispozici až za století." Rozptyl v odhadech je velký. O lidech a jejich očekáváních dokonce existuje zákon, který praví, že v předpovědích technologického pokroku si lidé hodně slibují v krátkodobém horizontu, ale příšerně je podceňují v tom dlouhodobém. Na pětiletkách nezáleží. Ale až k další veliké změně dojde, ovlivní všechno.

Na jakou změnu jsme čekali, ale špatně jsme odhadli její nástup?

Třeba na technologii GPS. V době, kdy se o ní začalo mluvit, u nás byl komunismus, všichni jsme se na ni těšili. Pořád ale nebyla, vývoj narážel na finanční, technické i manažerské problémy. GPS přišla o 10 let později, než se čekalo, ale ani nejodvážnější vynálezci si nepředstavovali, že ji budeme mít v mobilu, takže když dnes jdeme na procházku, vidíme i to, na které straně chodníku stojíme. Přeceňovali jsme ji v krátkodobém horizontu, v dlouhodobém ji podceňovali. Začal bych se na vývoj připravovat hned, ostatně vzdělávání lidí trvá i 20 let. Dětem se dá začít vysvětlovat, že možná budou každých pět let dělat něco jiného.

Jste i vy připravený na jiné kariérní možnosti?

Já náhodou ano, ale to je rys mé povahy. Spousta profesí se mi zdá zajímavá. U svého oboru jsem skončil téměř náhodou.

Detailně rozumíte technologiím samořiditelných vozů, další změně, na niž si budeme zvykat. Jak daleko je jejich vývoj?

Daleko a běží neuvěřitelně rychle. Na auta bez řidiče nebudeme čekat dlouho, s nimi například zanikne povolání šoféra. Roboti už mezi námi jsou. Ve fastfoodech se například přistupuje k vyřazování lidí u příjmu objednávek. Můj známý, s nímž se vidím každý den na procházce se psem, má bar. Říká, že na bary uhodila se zákazem kouření těžká doba. Ptal se mě na robota barmana, kterého jsme postavili na ČVUT, zajímal se, zdali by se dal koupit. To samozřejmě nejde, můj známý by ovšem pár takových robotů potřeboval. Jeho bar je v centru Prahy, kam už Češi moc nechodí, ale stává se, že k němu přijde najednou třeba sto Číňanů, které je potřeba okamžitě obsloužit, protože během hodiny odejdou. Na to by potřeboval štáb lidských barmanů.

jarvis_5bf6b78e498ec86e381e9ae9.jpeg
Foto: Libor Fojtík
Zbývá vám ještě 50 % článku

Co se dočtete dál

  • V jakých dalších oblastech se trend robotizace projevuje?
  • Proč by se podle Šebka měly humanitní vědy více zajímat o vztah lidí a technologií?
  • A opravdu lidé skončí bez práce kvůli robotům?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se