Hammerhead na pokračování
Foto: Archiv výrobce

Historie české sladové whisky Hammerhead připomíná tak trochu Tři mušketýry. Jako oni − po dvaceti letech a ještě po dalších deseti − vypálena v roce 1989 zraje v sudech vyrobených z dubů lichtenštejnského panství na jižní Moravě. Čas od času je stočena do lahví a poněkud diskrétně uvolněna na trh. Jako třiadvacetiletá, pětadvacetiletá a letos jako osmadvacetiletá.

reklama

Od června 2016, kdy jsme o kolekci − samozřejmě tehdy ještě bez osmadvacítky − psali poprvé, Hammerhead zmužněla dalším kontaktem se dřevem. Chuť se prohloubila, whisky se "zpevnila", dřevo se prosazuje hned při zběžném přivonění. "Slzy" stékající líně po stěnách kalíšku slibují drsnější texturu a příjemnou "voltáž" definovanou na etiketě jako "43,7 % obj. alkoholu".

Závany medu, pokud oddálíme nos od sklenky, abychom potlačili lihové signály, jsou poněkud matoucí. Hammerhead je suchá aperitivní whisky: přikápněte do ní − do dvou centilitrů − asi tak moka lžičku kvalitní studené vody a whisky se za osvěžení odmění tím, že rozvine své senzorické vlastnosti. Para ořechy, trocha vanilky, možná nenásilný atak pepře, který pak přetrvává v závěrečné fázi a moduluje vyznění nápoje. Parádní kousek. Ke všemu zatraceně pěkně zabalený.

Richard Patterson, ikona průmyslu skotské whisky, je rezervovaný vůči sběratelům. "Lahev se má vypít, a ne ji někde skladovat," říkává. Jenže když ona ta lahev vypadá tak pěkně. Agentura kdesi v Chorvatsku navrhla masivní hranol vybavený působivou "dělenou" kovovou etiketou, jež je v horní části holdem destilérce v Prádle u Nepomuku, kde Hammerhead story kdysi začala, zatímco v dolní části dráždí obrazotvornost informace o limitovaném počtu lahví a pořadovém čísle lahve − degustovali jsme číslo 381 ze 444, jež jsou původem ze sudu číslo 368. To jen dává na vědomí, že si whisky podržela široké spektrum vlastností získaných zráním. Za pět tisíc korun českých…