Encyklopedie špatných rozhodnutí, díl první: Nevzít roha
Foto: Sára Saudková

Dějiny znají mnoho případů zmizení, které se nikdy nepodařilo objasnit. Jedním z mých oblíbených je záhada obklopující osud francouzsko-britského umělce a vynálezce Louise Le Prince (1841−1890), který mezi prvními na světě sestrojil filmovou kameru. Snímek, jímž zaznamenal dění na mostě v britském Leedsu, natočil Le Prince řadu let před slavnými bratry Lumièrovými.

Louis Le Prince mohl být vážným konkurentem slavného amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona, kdyby však v úterý 16. září roku 1890 vcelku příhodně nezmizel se všemi svými zavazadly z jedoucího vlaku na trase Bourges−Dijon. Do vyšetřování se okamžitě pustila francouzská policie i britský Scotland Yard; Le Prince, jeho osobní věci ani tělesné ostatky se však nikdy nenašly.

reklama

O sto let později se z francouzského policejního archivu vynořila fotka utopence se vzdáleně leprinceovskými rysy, ale taková pointa rozumného člověka neuspokojí: potěšme se proto teoriemi o dokonalé sebevraždě, průmyslovém spiknutí nebo o požadavku Le Princeovy rodiny, aby vynálezce zmizel v zámoří, protože byl homosexuál. Což Le Prince nebyl. Nepříjemné nevědět, co se skutečně stalo, že?

Vánoční povídky a básně

Dějiny naštěstí znají ještě větší množství případů zmizení, které se nikdy nepodařilo objasnit, protože dotčená osoba fyzicky neopustila místo, kde se právě nacházela. A přitom by, a to mi můžete věřit, udělala o mnoho lépe, kdyby v jistém okamžiku přestala trpět představou, že "všechno se dá řešit", vzala rozum do hrsti − a s ním i roha.

K podobnému incidentu, jejž odborníci na zahraničních univerzitách označují zkratkou M.O.T.O. (missed opportunity to take off, promarněná příležitost prásknout do bot), došlo v roce 1994 v jednom malém městě na severovýchodě České republiky. Říkejme mu třeba Bruntál; líčení bude kratší a nám zbude víc prostoru rozebrat drama z předvečera Štědrého dne. Věc se seběhla takto:

"Já tu bydlel," drásá chvíli před svátečním soumrakem čtrnáctiletý Josef Jedlička ožvýkaným kovovým koncem tužky na vnější parapet okna v sedmém patře svého rodného panelového domu. Mráz a vichřice, jež Bruntál sužuje po většinu roku, mu slepí řasy. Josefa napadne, že kdyby měl někdy v úmyslu olizovat kovové předměty a přijít o kus tkáně, nemohl by si vybrat lepší den. Jenže Josef Jedlička není žádný blbec.

Chlapec se nasune zpátky do pokoje a ještě jednou zkontroluje, zdali si nápisu nelze všimnout při běžném pohledu z okna. Rozhodně nechce vypadat jako sebevražedník, zvlášť ne před přísnou matkou a protivnou mladší sestrou. Touží po jiných věcech: chce prožít vlastní tajemné zmizení. Zanechat po sobě zprávu, že tu kdysi byl a něco si myslel.

Zahledí se na vzrostlou lípu před domem. Napadne ho, že kdyby se postavil na parapet, přidřepl si, vložil všechnu sílu do nohou a odrazil se, snad by se mu podařilo doskočit dost daleko a zachytit se jejích horních větví. Sešplhal by po kmeni, který je tak silný, že ho oběma rukama neobejme ani dospělý, a po lehkém došlapu na zem by se bez možnosti návratu pustil směrem, kudy obvykle nechodí. Pak se ale ušklíbne.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.