Děti se o slovo hlásí. „Všechny středověké metody nezavrhujeme,“ vtipkuje ředitel.
Foto: Milan Bureš
V Dobřanech žije 130 obyvatel, do místní školy chodí ale 178 žáků. Své děti se sem snaží přihlásit rodiče i z dalekého okolí. A nejen proto, že tu školáci denně běhají kilometr "s Emilem" a v mezinárodním hodnocení vědomostí byli za Česko nejlepší.

Jan Grulich má zřejmě nejpodivuhodnější ředitelnu ze všech ředitelů základních škol v Česku. Jeho kancelář je umístěna v časoměřičské věži dobřanského autokrosového areálu. Z ní se mu nabízí krásný výhled na Orlické hory, na vesnici Dobřany s růžovým barokním kostelem a samozřejmě na závodiště, v němž jeho základka našla pro tento školní rok azyl.

Pan Grulich vidí i pětimetrovou hromadu sněhu, na níž dovádí několik školáků. Většina dětí se ovšem nachází uvnitř, v rozlehlé autokrosové klubovně, kde odděleny závěsem a posuvnou stěnou koexistují tři třídy: šesťáci až osmáci. U zdi duní hudba z reprobedny a kolem ní tančí skupinka dívek, na druhém konci místnosti se jeden žák pokouší preludovat na klavír. Nejsme ale na hodině tělocviku ani hudební výchovy, vypukla přestávka a dobřanské děti ji tráví po svém. Některé sedí v kroužku a na čele mají přilepené lístečky se jmény celebrit − hrají hru Hádej kdo. Ostatní spolu jen tak klábosí. Mobilní telefon není vidět v rukou ani jednoho z dětí. O přestávce nejsou povoleny, pouze v hodinách jako občasná vyučovací pomůcka. 

Jan Grulich letos řediteluje z časoměřičské věže autokrosového závodiště. Jeho škola se přestavuje.
Foto: Milan Bureš
reklama

"Ještě před třemi lety děti koukaly o přestávkách do mobilů a hrály hry. Lámali jsme si hlavu, co s tím. Pauzy jsou přece od toho, aby se žáci rozhýbali a uvolnili," vypráví ředitel soukromé základní školy Trivium Jan Grulich. Nakoupil tedy piano, několik kytar a bicí. "Děti to strašně chytlo. Stáhli si z mobilů aplikace, jak na nástroje hrát − to jsem jim povolil −, a přestávky začaly vypadat úplně jinak. Pro ty méně hudbychtivé jsme pořídili šachy s hodinami a deskové hry," dodává.

Soukromá škola bez školného

Na autokrosovém závodišti to teď vypadá trochu jako na škole v přírodě nebo na táboře, za pár minut ale začne regulérní vyučování, byť v improvizovaných podmínkách. Třeba deváťáci mají výuku v baru v přízemí časoměřičské věže, třetí až pátá třída ve staré škole, jež už 40 let není v provozu a sídlí tam klubovna hasičů, a prvňáci a druháci v modlitebně Církve bratrské v sousední obci Bystré.

jarvis_5c407b15498e10d52fdc9c0e.jpeg
Jídelní lístky ve školní jídelně jsou v angličtině, píšou je učitel Jiří Killar s kolegyní.
Foto: Milan Bureš

Budova v Dobřanech, v níž škola obvykle funguje, se právě přestavuje: k dvěma původním se nyní přidává třetí podlaží, protože dosavadní prostory nestačily stále většímu zájmu rodičů a dětí z nejširšího okolí. A to v době, kdy se školy v kraji potýkají s nedostatkem žáků. Dnes do tohoto populárního vzdělávacího ústavu chodí 178 dětí, po rekonstrukci se jich má do devíti tříd vejít 225. Přibude třeba moderní učebna informatiky nebo přírodovědných disciplín, nová jídelna s aulou či výtah a toaleta pro vozíčkáře.

Podoba přestávek ani dočasné partyzánské prostředí nejsou ovšem samozřejmě tím, proč je o školu takový zájem a vedení musí spoustu uchazečů odmítat.

"Není to žádná věda. Nejsme alternativní škola. Jen přemýšlíme, jak to dělat, abychom děti neuspali, neunudili a neutloukli v nich zájem o vzdělání," vysvětluje přitažlivost své školy třiačtyřicetiletý ředitel Grulich. Školné se tu nevybírá, provoz se hradí ze soukromých darů a příspěvků spádových obcí, jejichž děti školu navštěvují.

Když napadne první sníh, jdou se koulovat, i kdyby byla naplánovaná písemka.

O vyučování se "alternativně" nesedí na zemi či v kruhu, ale v běžných lavicích, děti se − pokud se zrovna o něčem živě nediskutuje − při vyučování o slovo hlásí, při příchodu kantora do třídy vstávají. Velká část výuky ale probíhá venku, a to i ve standardních podmínkách, tedy nejen nyní na autokrosovém závodišti. Jen pár kroků od školy, již dnes kryje lešení, jsou lesy a stráně.

Když se třeba deváťáci před několika dny učili o sirovodíku, vyrazili ze třídy ven, kde rozbíjeli zkažená vejce. Teď už si asi navždy budou pamatovat, že páchnoucí plyn vzniká při rozkladu organických látek, například právě v "pukavcích".

Žáci šesté třídy zase tvořili vlastní atlas Orlických hor. Když se učili o nějaké rostlině, měli za úkol květinu při společné vycházce do přírody najít, vyfotit a vytvořit její "kartu" se záznamem polohy. Z karet vytištěných na fólii pak vznikl atlas umístěný před školou. "Takhle se to naučí líp, než kdyby jim to někdo jen promítl," podotýká Jan Grulich.

"Dnes jsme probírali písmeno G a pokoušeli se vzpomenout, ve kterých slovech ho najdeme. Někdo řekl slovo iglú. Tak jsme šli ven a postavili ho ze sněhu," říká učitelka první třídy, mladistvě vyhlížející čtyřicátnice Andrea Dašková. Před sebou má jen 15 žáků − vedení školy dbá na to, aby třídy, zejména na prvním stupni, nebyly přeplněné. "A co jsme si při stavění řekli o severním pólu?" ptá se kantorka žáků. "Že je tam půl roku noc a půl roku den," pohotově odpoví jedna z holčiček.

Vzpomněli jsme si na Zátopka

Co tě ve škole zatím nejvíc baví? ptáme se její spolužačky. "Že chodíme bobovat," odpovídá dívka. I tohle patří ke zdejší škole. Když kantoři vidí, že děti jsou unavené, klidně vyrazí na část hodiny ven. "Když napadne první sníh, jdou se koulovat, i kdyby byla na tu hodinu naplánovaná písemka. Máme syna ve druhé třídě a ještě se nestalo, že by se netěšil do školy. Loni v srpnu se ptal, kdy už skončí prázdniny," tvrdí Vratislav Depta, majitel developerské firmy, který bydlí v nedalekém Deštném.

jarvis_5c407b15498e10d52fdc9c12.jpeg
Sebastian a jeho spolužáci z 9. třídy se letos učí v baru autokrosového areálu.
Foto: Milan Bureš

Do médií už pronikla zdejší akce Běháme s Emilem, kdy žáci běhají kilometr kolem školy − a to za každého počasí. "Všude se mluví o tom, že dnešní mládež se málo hýbe, tak jsme si vzpomněli na Emila Zátopka. Motivovali jsme děti razítky a dárečky po uběhnutých 10 kilometrech. Říkali jsme si, že se zúčastní tak 20 děcek, a nakonec se rozběhala skoro celá škola včetně učitelů. Veřejně nás podpořila i Dana Zátopková, u níž jsme byli nedávno na návštěvě," vypráví ředitel Grulich.

Při naší návštěvě mladší žáci běhali ve sněhu s nadšením, nicméně našlo se pár starších hochů, kteří odmítli účast se slovy, že by "mohli uklouznout".

V minulosti se občas ozývaly kritické hlasy, že ve škole Trivium si děti sice hrají, ale moc se toho nenaučí. "Potom však škola vyhrála mezinárodní hodnocení v několika kategoriích a kritici se nadobro odmlčeli," říká Pavel Jech, majitel nábytkářské firmy z Dobrušky − do dobřanské školy chodí nyní už jeho páté dítě.

Pan Jech připomíná velký úspěch školy, která byla před čtyřmi lety vybrána do testování vědomostí patnáctiletých žáků ze zemí OECD zvaného PISA. Za Česko se ho účastnilo 7000 dětí ze základních a středních škol a školáci z dobřanského ústavu obsadili první místo v přírodovědné, matematické a čtenářské gramotnosti a druhé místo v týmovém řešení.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Jak funguje na dobřanské škole pedagogický kolektiv? Čím si učitelé přivydělávají?
  • Proč po přibližně 250 letech fungování školy hrozilo, že se škola zavře?
  • Kolik chybí peněz na rekonstrukci školy a jak se je snaží nejen ředitel Grulich sehnat?
Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.