Elektrikář Jaroslav Mazur vstává denně ve čtyři, jak byl zvyklý v ČKD.
Foto: Josef Kubíček
Sehnat řemeslníka, natož spolehlivého, je problém. Kolují hororové historky o předražených fušeřích, ty kvalitní jsme zase ochotni doma hostit jako za komunismu. Sami fachmani si to uvědomují. „Až skončí naše generace, nebude to mít po nás kdo dělat,“ myslí si dokonce zedník Stanislav Vašíček.

Elektrikář:
Víc zakázek nechci, zcvoknul bych se

Do kavárny v pražském obchodním centru, plném lidí oblečených podle posledních trendů, přichází Jaroslav Mazur oděn do pracovního: v postarší bundě a ošoupaných kalhotách. Právě si odskočil z rekonstrukce nedalekého bytu. Obklopen konzumenty latté a espresa si poroučí turka. Je to elektrikář odchovaný ČKD. Zažil tam ještě éru, kdy mazáci − tedy řemeslníci starší padesáti let − práci podle tamní nepsané "kolektivní smlouvy" pouze předstírali a pracovní dobu trávili většinou na melouchách za branami závodu.

"Ti mladší někdy nadávali, že musí dělat za ně, ale jinak všechno klapalo. Vedení to neřešilo," vzpomíná na časy socialistické ekonomiky jednašedesátiletý pan Mazur, jenž vyrůstal "mezi mašinami a zvířaty" na středočeském venkově. Jeho rodiče pocházejí z východního Slovenska. V ČKD, kde byl otec Jaroslava Mazura obyčejným dělníkem, se vyučil elektrikářem − po vzoru svého strýce. Škola ho nikdy moc nebavila, proto se dal na řemeslo.

reklama

Po třicítce, tedy když už ve vysočanské slévárně strávil více než deset let, si mohl občas také z továrny odskočit za "vedlejšákem". Řemeslníci představovali nedostatkové povolání i za socialismu. Kolegovi, který ho ve fabrice kryl, dal za odměnu třeba lahev alkoholu.

"Jezdili jsme každé léto na Balaton, na což jsme si vydělávali sběrem barevných kovů. Tehdejší dobu nebudu kritizovat, měl jsem se dobře, i když teď si vydělám víc," podotýká elektrikář, který ve dvaadvaceti vstoupil do KSČ, ale v listopadu 1989, krátce poté, co dělníci v ČKD Lokomotivka vypískali městského tajemníka strany Miroslava Štěpána − na tom shromáždění pan Mazur nebyl −, partajní legitimaci zase položil. Bylo to zhruba ve stejné době, kdy jiný člen předsednictva ústředního výboru KSČ Antonín Kapek, který podle Mazura do slévárny občas chodil diskutovat s pracovníky, spáchal sebevraždu. "Tím mě těžce zklamal," říká bývalý "kolbeňák".

Sen o důchodu v Kalifornii

Po převratu se Jaroslav Mazur nechal na dva roky zaměstnat jako skladník a údržbář v soukromé stavební firmě. Pracovní den podle něj začínal vždy v šest ráno u piva a rumu ve smíchovské hospodě Na Růžku. Poté odpověděl na inzerát staršího kolegy z branže, který hledal parťáka. "Dobře jsem udělal, jinak bych v té předchozí práci prochlastal všechno, co jsem vydělal," směje se pan Mazur. Vyřídil si živnostenský list a ve dvojici pracoval na zakázkách pro firmy i v domácnostech. "Kolega mě naučil ocenit vlastní práci, předtím jsem dělal třeba jen za flašku," poznamenává Mazur. Dodává nicméně, že pokud řemeslník začne mluvit se zákazníkem o penězích dřív než o tom, jak práci provede, jedná se spíše o "lempla" než o odborníka.

Kolega mě naučil ocenit vlastní práci, předtím jsem dělal třeba jen za flašku.

Stejně jako za minulého režimu, kdy prý stál u píchačky ve fabrice mezi prvními už před půl šestou, vstává ze zvyku každý den ve čtyři. Pak vyráží autem z Tuklat, kde má rodinný domek, do asi deset kilometrů vzdálené Prahy. "Zákazníci tady nechtějí, abych chodil před osmou, tak jsem ještě vzal místo správce baráku v Nuslích, kde potřebné věci obstarám brzy ráno a pak jdu po zakázkách."

Po odchodu kolegy do důchodu pracuje Jaroslav Mazur už několik let sám na sebe. Kdysi platili 40 tisíc ročně za kontakt na jejich firmu v telefonním seznamu Zlaté stránky, dnes se obejde bez prezentace na webu, doporučují ho prý spokojení zákazníci a o "fušky" nemá nouzi. "Víc už nechci, to bych se z toho zcvoknul."

Stejně jako za socialismu se také dnes podle svých slov často setkává s tím, že mu klienti udělají svačinu nebo oběd. "Třeba i ti mladí, matky od malých dětí. Jen občas se někteří, co to mají doma luxusnější, chovají arogantně a dávají vám najevo, že jste pro ně něco podřadného. To jsem zažil třeba u jednoho fotbalisty, co hrál za Spartu."

Manželka pana Mazura pracuje jako terapeutka pro pacienty s demencí. Z jeho dvou synů se první učil elektrikářem, ale obor nedokončil − což prý jeho otci vadí − a stal se zámečníkem. Druhý syn vystudoval vysokou školu a je projektantem.

Jaroslav Mazur, který volné chvíle tráví se psem a u televize, patří k přesvědčeným voličům Miloše Zemana. "Líbí se mi, že má to venkovské chování a říká, co si myslí. A nešahejte mi ani na Babiše," dodává.

Na důchod má zajímavý plán. "V Kalifornii žijou moji příbuzní, jejich rodiče se tam přestěhovali ze Slovenska už před válkou. Až půjdu do důchodu, tak tam odjedu a už se nevrátím. To je můj sen," vyznává se.

Instalatér:
Řemeslník se stal váženou osobou

"V dnešní době maturita neznamená ve srovnání s výučním listem vůbec nic," prohlašuje Dominik Balák. S třiadvacetiletým instalatérem se scházím v jídelně McDonald's nedaleko brněnského centra. Štíhlý mladík má šedivé montérky, z hlavy ani uvnitř nesundá barevného kulicha. Udělal si hodinku času mezi dvěma zakázkami.

"Dnes nikdo nechce dělat rukama, a řemeslník se proto stává váženou osobou. Vidím to na lidech, jak se ke mně chovají. Rozhodně pro ně nejsem nějaký póvl," vypráví Balák, když se ho ptám, zda třeba spolužáci jeho přítelkyně, vysokoškolské studentky farmacie, se na něj nedívají "skrz prsty".

jarvis_5c5c2fda498e40fdfd57bef3.jpeg
Podle instalatéra Dominika Baláka mají mnozí starší kolegové špatné návyky.
Foto: Josef Kubíček

Řemeslem se živí teprve pět let, z toho pouhé dva roky dělá sám na sebe, ale z brněnských instalatérů už má na vyhledavači Google zdaleka nejvíc pochvalných recenzí. "Ochotný, spolehlivý a obětavý. Cena služeb je také maximálně přívětivá. Zatím nekompromisně nejlepší profík z oboru, na kterého jsme narazili," hodnotí například Petr Červinka. Z 23 hodnocení ani jedno záporné, kdosi mimo jiné chválí, že Dominik Balák mu vystavil účet, a dodává: "Nebývá to v kraji zvykem."

Mladý instalatér, který působí klidně a rozvážně, možná až příliš na svůj věk, prozrazuje, že ze základní školy chtěl původně jít na průmyslovku. Maminka, která podnikala v realitách, mu ale radila: "Běž na řemeslo, to má budoucnost." A syn ji poslechl. Po otci, který pracoval v továrně jako obráběč kovů a doma v Rousínově u Brna pořád něco kutil a opravoval, syn zdědil manuální zručnost.

Už v prvním ročníku učiliště šel na praxi do většího instalatérského podniku, kde pracovalo několik desítek zaměstnanců. Tady zůstal ještě tři roky po maturitě, již si k výučnímu listu také pořídil. Ve firmě se mu prý ale nelíbil přístup k zákazníkům. "Starší kolegové na ně moc nebrali ohled, měli své zavedené postupy, a aby se ušetřilo, používali materiály, které už jsou dnes out, třeba železo." Když se někdo ze zákazníků ozval, staří mazáci opakovali svou mantru: "Paninko, jinak to nejde!" A když se proti těmto praktikám ohradil i jeden z kolegů, dostal výpověď.

"Já svou práci raději dvakrát předělám. Důležité je, aby byl zákazník spokojený," tvrdí Balák. Nyní, kdy se už spoustu věcí naučil, si podle svých slov může říct asi o třikrát víc peněz, než když začínal. Obvyklá hodinová sazba za práci je u něj 400 korun, dále se platí za dopravu a materiál. Když se ukáže, že závada je většího rozsahu a on na ni nestačí, neúčtuje si nic. K nakoupenému materiálu si marži nepřipočítává, přestože běžně si řemeslníci přihodí třeba 30 procent. "Lidi si pak proto raději kupují materiál sami, jenže často netrefí ten správný a vše se jen zkomplikuje," podotýká instalatér.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Co by instalatér Dominik Balák nejraději provedl neplatičům?
  • Jakým nečekaným požadavkem překvapila zedníka Stanislava Vašíčka jedna zákaznice?
  • Které bizarní přání musel malíř pokojů František Máša splnit svému známému, když došlo na strop jeho hospody?
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.