Už je to asi pět let, co jsme se u dobrého jídla a pití bavili s mým dobrým kamarádem. Probírali jsme kdeco a na řadu přišla i jeho práce.

„Jirko, už jsi u firmy několik let. Nepřemýšlel jsi o tom, že bys zkusil dělat to samý sám na sebe?“ zeptal jsem se.

„Víš, jak je to těžký? Víš, že náš majitel třeba tejden pořádně nespí?“ odpověděl chladně a změřil si mě pohledem, jejž jsem do té doby neznal. Když o tom tak s odstupem let přemýšlím, ve výrazu jeho tváře byl snad i nepatrný náznak výčitky.

Abych vás uvedl do situace – Jirku znám od jeho deseti let a chtěl bych pro něj jen to nejlepší. Je mu čtyřicet, před pár lety se oženil, manželka je na mateřské, mají dvě děti a peněz tak akorát, aby s nimi vyšli. Tak jsem se prostě jen tak zeptal. Nic špatného jsem tím nemyslel.

Až dodatečně mi došlo, že se obává, že by nemusel mít čas na svůj každotýdenní fotbálek, úterní a středeční večery se sledováním Ligy mistrů nebo pokec s kamarády u piva. A také by mu mohl chybět volný čas v neděli odpoledne, který jejich rodina ráda tráví pohromadě a kdy se ho tchyně ptává: „Jirko, krkovičku, nebo pstruha?“

Zbývá vám ještě 60 % článku

Co se dočtete dál

  • Dá si Jirka krkovičku, nebo pstruha?
  • Co obvykle dělá v neděli odpoledne?
  • Kterou skupinu lidí Jirka symbolizuje?
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se