Alexandre Cressant
Foto: Honza Mudra
Okouzlil je Havel a chtěli se stát novými Hemingwayi. A tak se v 90. letech do Prahy i dalších českých měst houfně stěhovali mladí Američané. Teď je vystřídali Evropané ze země galského kohouta.

Pokud vůbec mladí Francouzi donedávna věděli, kde Česká republika leží, měli o ní jen letmou představu: je to země levné pracovní síly plná montoven, která nemůže francouzskému absolventovi vysoké školy příliš obohatit "sívíčko". "Stejně jako Slovensko, Polsko, Rumunsko byla Česká republika považována − a do jisté míry stále je − za zemi outsourcingu," podotýká sedmadvacetiletá Ariane Semrádová. Francouze dobře zná. Pět let v jejich zemi žila a nyní pracuje v pražské Francouzsko-české obchodní komoře.

Pozoruje ale, že francouzský přístup se mění. Loni Francouzský institut spustil webovou stránku Czechemploi.fr, která v České republice nabízí Francouzům neustále nejméně stovku volných pracovních míst, v nichž nepotřebují umět česky, stačí jim francouzština nebo angličtina.

reklama

V zemi působí 500 francouzských a přinejmenším stovky dalších větších zahraničních firem. Během posledních měsíců odvysílalo už několik francouzských televizních stanic reportáže o tom, že Francouzů stěhujících se do Česka znatelně přibývá. Především těch mladých.

Na francouzské ambasádě v Praze se v posledních třech letech hlásí ročně v průměru kolem pěti set Francouzů do 40 let, kteří se v Česku na kratší či delší dobu usazují. Je to asi čtyřnásobný počet ve srovnání s dobou těsně po vstupu Česka do Evropské unie. Mluvčí velvyslanectví Kateřina Etrychová podotýká, že těchto lidí je pravděpodobně výrazně víc, protože mnozí se na ambasádě nikdy neukážou.

"Pracovat v zahraničí, a tedy také v České republice, znamená kolikrát dosáhnout vyšší pozice rychleji než ve Francii. Je tu víc příležitostí, najít práci je lehčí než ve Francii. Život v Praze je dostatečně kosmopolitní a méně stresový a bezpečnější než v Paříži," dodává Ariane Semrádová. A Francouzi, s nimiž jsme se setkali, to vidí podobně.

Alexandre: Vše je tady dostupné

"Česká republika je teď evropské eldorádo," prohlašuje Alexandre Cressant. Stojíme na střešní terase domu na pražské Letné, v jehož podkroví osmadvacetiletý Francouz bydlí. Je odtud nádherný rozhled po večerní české metropoli: na svatovítskou katedrálu, Staré Město, Letenskou pláň a na právě rozsvícený fotbalový stadion Sparty hned přes ulici. Absolvent mezinárodního práva na univerzitě v Clermont-Ferrand a nyní nákupčí v pražské pobočce švýcarské farmaceutické firmy Novartis žije v Praze třetím rokem. Byt donedávna sdílel se španělskou grafičkou, která se vrátila do vlasti. Nyní bydlí společně s francouzským vrstevníkem, jenž se v českém hlavním městě živí jako kuchař.

jarvis_5c8103e3498e11e9dc1acf96.jpeg
Alexandre Cressant
Foto: Honza Mudra

Alexandre Cressant, černovlasý chlapík postavy urostlého volejbalisty, se domluví obstojnou češtinou. Pomohla mu k ní několikaměsíční stáž na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně v roce 2016 a jeho česká přítelkyně. "Do Česka jsem přijel kvůli pracovním příležitostem a potenciálu, který tahle země má. A kvůli skvělé atmosféře," vypočítává už v angličtině, v níž si je přece jen jistější.

Odkud jsi, ptali se mě. Z Francie? Aha, to je v Africe? Mě to ale neuráželo.

Zaujala ho nejnižší nezaměstnanost v Evropské unii, životní standard srovnatelný s jeho vlastí a mnohem nižší ceny. "Vše tu je pro mě dostupné, i když si uvědomuju, že pro mnoho Čechů nikoliv. To, že si spousta z nich nemůže dovolit žít ve svém hlavním městě, za cool nepovažuju. Ani to, že vláda s tím nic nedělá," poznamenává mladý muž, který za nájemné i s inkasem v dvoupokojovém bytě platí společně s kamarádem 24 tisíc korun měsíčně.

První rok v Praze pracoval v obchodním oddělení překladatelské agentury, pak přešel do Novartisu, ale plánuje si jinou budoucnost. Jednou v Praze prý otevře vlastní pizzerii. "Přes sociální sítě jsem si udělal výzkum a zjistil, že pizzerií je tady hodně. Jenže lidi chválí jen čtyři nebo pět z nich. Tak málo pro milionové město? Tady vidím prostor pro sebe," zasní se.

jarvis_5c8103e4498e11e9dc1acf9a.jpeg
Alexandre Cressant
Foto: Honza Mudra

Na Vinohradech si pronajal malou kuchyň s pecí, chodí sem po večerech i o víkendu a vylepšuje vlastní vynález: oválnou pizzu, kterou nazval podle sebe "alexandrin". Zatím ji nabízí na foodfestivalech, při kulinářských lekcích a různých akcích. "Využívám italské know-how, můj francouzský styl a nápady odkudkoliv, včetně Česka. Naposled jsem třeba použil červenou řepu," vypráví.

Než sem přijel před čtyřmi lety poprvé v rámci studijního programu Erasmus, nevěděl prý o České republice nic. Slyšel jen pár historek o zaostalé východní zemi, kde "lidé jsou velmi chudí a dívky snadno dostupné". "Na stereotypy moc nedám a taky se ukázalo, že to tak není," usmívá se Cressant, jenž pochází ze středofrancouzského města Vichy.

S Francouzi se prý příliš nedruží, baví ho mezinárodní společnost: s mladými Belgičany, Italy, Rusy, Makedonci a Čechy jezdí třeba lyžovat do Krkonoš. "Do francouzských restaurací v Praze moc nechodím, jsou drahé a já mám český plat," podotýká. Oblíbil si však malou síť "francouzských" vináren Na břehu Rhôny, kterou ovšem vlastní Češi.

Když mluvíme o Praze jako o někdejším oblíbenému útočišti mladých Američanů, Cressant si myslí, že Francouzi se snaží víc "integrovat" do české společnosti než přistěhovalci zpoza Atlantiku. "Snažíme se učit jazyk, aspoň to zkoušíme," je přesvědčen.

V Česku se cítí bezpečněji než ve Francii, tady prý ještě nikdy neviděl na ulici, v klubu či na party rvačku, což je podle něj v jeho vlasti běžný jev. Přičítá to tamnímu téměř "jižanskému" temperamentu.

jarvis_5c8103e4498e11e9dc1acf9e.jpeg
Alexandre Cressant
Foto: Honza Mudra

Když loni francouzský tým vyhrál mistrovství světa ve fotbale, někteří Češi si ho kvůli manšaftu složenému z velké části z hráčů tmavé pleti dobírali: "Odkud jsi, ptali se mě. Z Francie? Aha, to je v Africe? Mě to ale neuráželo, byl to prostě jen vtip."

Jistá podezřívavost Čechů k "barevným" cizincům ale už prý nepřišla k smíchu Cressantovu známému z Brna. "Byl to černý kluk, ale měl českou mámu, takže to byl Čech. Jenže na ulici ho neustále kontrolovala policie. To je realita. Tady nejste zvyklí na imigraci."

Chloë: Lidé tu komunikují jako u nás

Na stole v ateliéru Chloë Bonetové na pražském Andělu stojí sádrová busta Václava Havla. Než tato − dnes čtyřiatřicetiletá − plavovláska v roce 2012 dorazila do Česka, jméno zdejšího disidenta a prezidenta neznala. O zemi nevěděla nic. Stejně jako krajané kolem ní. "Když jsem se sem stěhovala, lidi se ptali: Česká republika? Aha, to je tam někde na východě."

Havlovu bustu dostala od kamarádky, polské sochařky, a používá ji jako model při sezeních art terapie. Žena, která tento obor vystudovala na lékařské fakultě v Tours a Poitiers, se jím v Praze živí. "Mými klienty jsou děti, a těch francouzských je tady docela dost," říká rodačka ze západofrancouzského Thouars.

V Česku je hezký a jednoduchý život. Taky trochu exotika, ale lidé tu komunikují stejně jako ve Francii.

Její francouzský přítel a dnes i manžel získal v Praze před sedmi lety místo učitele francouzštiny na Prague British School, to byl důvod jejich přesídlení. Vzali se právě v Praze, na českém úřadě, a před dvěma lety se jim narodila dcera Juno. Ta prý češtinu ovládá stejně dobře − tedy přiměřeně věku − jako svou mateřštinu. "Má českou chůvu," vysvětluje paní Bonetová.

Mezitím se žena, která jako dítě vyrůstala v rodině francouzského inženýra v Burkině Faso a dalších afrických zemích, stačila o Česku dozvědět docela hodně. Zaujala ji historie: alchymisté i éra komunismu. Má pocit, že oproti její původní vlasti se tu pořád něco mění. "Je tady hezký a jednoduchý život. Taky trochu exotika, ale lidi tu komunikují stejně jako u nás," říká Francouzka.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

  • Čemu se Chloë kromě art terapie ještě v Česku se svým manželem věnuje?
  • Jaký sortiment v požadované kvalitě Julien v Praze dlouho nemohl najít?
  • Aude v Brně připravuje festival...
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.