Volfův revír: Princip dokonalosti jubilanta Václava Ciglera. Jeho díla jsou nyní k vidění na třech výstavách

Zdá se, že činorodost Václava Ciglera, věku navzdory, stále nezná mezí. Díla jednoho z nejvýznamnějších a také nejvšestrannějších českých výtvarných umělců, který v neděli 21. dubna oslaví devadesáté narozeniny, jsou právě k vidění na třech výstavách. Umění je pro Ciglera životním stylem, dává mu všechno, což mu ve výsledku přineslo zaslouženou světovou proslulost.

Patří ke generaci, která se na scéně objevila krátce po druhé světové válce a vyznačuje se nepředstíranou skromností. Narodil se ve Vsetíně, navštěvoval střední sklářskou školu v Novém Boru a potom pokračoval ve studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde se učil u profesora Josefa Kaplického, který vychoval − kromě jiných uznávaných umělců − Ad­rienu Šimotovou, Jiřího Johna nebo Vladimíra Kopeckého. Ačkoliv Václav Cigler vystudoval sklo a tento obor sám později roky vyučoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, jeho záběr je mnohem širší. Odráží konceptuální a experimentální směřování, hledání nových možností vyjádření. Jistě, sklo se v Ciglerově tvorbě zhusta objevuje, ale nikoliv jako efektní klišé: pouze tehdy, když si o ně místo, do nějž svým dílem vstupuje, samo řekne.

Jako jeden z prvních − už v šedesátých letech minulého století − začal přemýšlet o umění ve smyslu landartu, ve velkých krajinných celcích, kde nechával prolínat světy lidský a přírodní. Nápady nezůstaly jenom ve formě krásných vizualizací a kreseb. V měřítku o něco uměřenější, avšak stále velkorysé návrhy postupně realizuje ve veřejném prostoru, v parcích, zahradách, na ulicích či ve veřejných budovách. Často uplatňuje motiv cest, průchodů, koridorů. Sklo či zrcadla nahrazuje vodními plochami nebo je navzájem kombinuje, takže divákovi připravuje až mysteriózní podívanou, v jejímž odrazu může meditovat nad tajemstvím existence. Cigler navozuje podmínky, aby se lidé mohli nečekaně setkávat, ať už sami se sebou nebo s bližními. Opouští hmotné objekty a vystačí si jenom s paprskem umělého či přirozeného světla, pomocí něhož nově rozvíjí určité prostředí.

Od loňského října je sloupový objekt Trikolóra Václava Ciglera a Michala Motyčky ozdobou autobusového nádraží v Litomyšli. Je vysoký 2018 centimetrů.

Foto: Michal Motyčka

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit od 145 Kč měsíčně Koupit tento článek za 19 Kč

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.

Vaše e-mailová adresa:* Proč ji potřebujeme?

Zadejte prosím platný e-mail. Tento e-mail je již použit. Zadejte jiný nebo se přihlaste

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.