Psycholog David Čáp, lektor kurzu zvládání mužského vzteku
Foto: Libor Fojtík
Vztek je pro něj jako žralok. „Nevidím ho, ale mohu poznat, že se blíží,“ tvrdí psychoterapeut Ligy otevřených mužů.

Domácí násilí už dávno není v Česku neznámým pojmem. Mluví se o něm, varuje se před ním. Existuje řada organizací, které pracují s oběťmi této sociální patologie, méně je těch, které se věnují pachatelům násilných činů. Psycholog David Čáp se jimi zabývá posledních pět let. V rámci neziskové organizace Liga otevřených mužů (LOM) je jedním z lektorů kurzu zvládání vzteku. Právě vztek bývá původcem násilných scén nejen za dveřmi bytů, ale také kanceláří nebo hospod.

"Lidé si myslí, že když se někdo dopouští násilností, měl by být potrestán a to ho napraví. Ale trest sám o sobě nestačí. Je potřeba, aby dotyčný věděl, proč se chová nežádoucím způsobem, a naučil se tomu předcházet," domnívá se psycholog, jenž učil zvládat vztek už přibližně stovku mužů.

reklama

Dokážete ovládat vlastní vztek?

Na vzteku není nic špatného. Je to potřebná emoce. Problém je, když s ní neumíme zacházet. Díky absolvovanému výcviku i práci s muži ve skupině jsem na tom s ovládáním vzteku mnohem líp, než jsem býval. Dokonce jsem vypozoroval, že v období mezi dvěma kurzy mi manželka obvykle říká, jak už se těší, až začnu zase vést skupinu. Vnímá, že jsem v té době citlivější k agresi nejen druhých, ale také sám u sebe.

David Čáp (38)

Vystudoval speciální pedagogiku se zaměřením na etopedii (výchovu a vzdělávání dětí s poruchami chování) na Pedagogické fakultě a psychologii na Filozofické fakultě UK v Praze. Téměř sedm let pracoval s problematicky se chovajícími dětmi a dospívajícími a jejich rodinami ve středisku výchovné péče. Vedle toho se věnoval poradenství profesionálům ze školství – zaměřoval se zejména na komunikaci kantorů a výchovných pracovníků s rodiči nebo řešení výchovných potíží, jako je šikana. V současnosti kromě vedení kurzu zvládání vzteku pracuje jako individuální a párový psychoterapeut a přednáší na katedře psychologie FF UK v Praze. Je ženatý, má tři děti.

Podmínkou přijetí do kurzu je pohovor lektora se zájemcem. Co se během něho snažíte od potenciálních účastníků zjistit?

Především zda se vůbec sejde nabídka s poptávkou. Může se stát, že muž mající zájem o náš kurz hledá ve skutečnosti individuální psychoterapii nebo jinou službu. Ale náš kurz není terapie zaměřená do velké hloubky, je to skupinový nácvik, při němž se muži učí, jak zacházet s vlastním vztekem. Dále se snažíme zjistit, jestli se u adeptů kurzu neprojeví nějaká nežádoucí okolnost, jako je třeba akutní fáze psychiatrického onemocnění.

Co alkoholismus?

Ten je také překážkou, ale neplatí, že bychom odmítli každého, kdo se občas napije. To by v Česku nemohl absolvovat kurz nejspíš nikdo. Klienti však musí docházet na sezení střízliví a nedat si předtím ani jedno pivo, protože chceme mluvit s člověkem, a ne s "pivem". Dalším nezbytným předpokladem je, aby byl zájemce schopen alespoň minimální sebereflexe a byl si vědom toho, že něco dělá špatně. Pokud přišel jen proto, že ho k tomu donutila manželka, je na náš program ještě brzy. Zároveň musí chodit opravdu každý týden. Což bývá někdy obtížné, protože k nám se dostávají lidé nejenom z Prahy, ale dojíždějí třeba i z Moravy nebo Karlových Varů. Jenže pokud nechodí pravidelně, sníží se šance, že jim kurz něco přinese. Vzpomínám si třeba na klienta, který byl hodně pracovně vytížený. Párkrát sezení vynechal a potom se už nezvládl zapojit natolik, aby získal odvahu a začal věci doma měnit. Nakonec kurz nedokončil.

Ženy do vašeho kurzu nesmějí? Také přece páchají násilí, i když asi ne tak často jako muži.

Cílovou skupinou LOM jsou muži, proto je kurz nyní určen hlavně jim. Stejný způsob práce by ale připadal v úvahu i se ženami. Nabízíme také výcvik pro odborníky a někteří z nich již pracují se ženami, případně pro ně chtějí otevřít kurz.

Čeho se vaši klienti nejčastěji dopouštějí?

Opakovaně se chovají násilně ke svým blízkým. Obvykle jsou to muži, kteří ubližují partnerkám, jak fyzicky, tak psychicky. Často se také ve skupinách objevuje téma ubližování dětem a neschopnost zvládat frustraci, kterou děti vyvolávají, nebo hrubé chování ke kolegům v práci, většinou z úrovně středního a vyššího managementu. Řada našich klientů se dopustila násilí i při potyčkách na ulici nebo během dopravních konfliktů.

Co bývá obvyklými spouštěči vzteku?

Jsou to univerzální podněty, hlavně pocit frustrace, který zažíváme, když nemůžeme naplnit nějakou svou potřebu. Může to být i obyčejné tělesné nepohodlí: hlad, horko, únava. Vedle toho existují i specifické spouštěče, jako je konkrétní věta, gesto partnerky nebo nepořádek v bytě.

Takže pokud nějakému muži vadí, když na něj třeba partnerka ukazuje prstem, měl by jí říct, aby toho nechala?

Ano, problém je v tom, že někteří muži nejsou schopni dát v klidu najevo, že jim něco vadí. A dokud to neříkají, nemusí to být pro okolí srozumitelné. Měli jsme jednoho klienta, který doma na manželku hodně křičel, byl k ní vulgární, několikrát ji i fyzicky napadl. A to proto, že jí nedokázal v klidu říct: "Rozčiluje mě, když na mě hned po příchodu vychrlíš, co všechno jsem nestihl udělat. Nech to prosím na později." Myslel si totiž, že když to udělá, bude za slabocha. Místo toho na ni křičel, že je kráva, která na něj jenom řve. Po nějaké době se mu ale bez křiku a vulgarit podařilo vyjádřit, co mu vadí. Byl příjemně překvapený, že to manželka přijala. Vyhnuli se tím řadě konfliktů. Když se s tím svěřil ve skupině, podpořil ostatní muže, aby doma začali také víc mluvit o tom, co se v nich děje.

jarvis_5cb5ce75498ec24571c08a4c.jpeg
Psychoterapeut David Čáp
Foto: Libor Fojtík

Které techniky ovládání vzteku je možné si nacvičit?

Základní technikou je šestistupňový žebřík vzteku. Lidé si někdy myslí, že jejich emoční stav se zakládá na dvou polaritách, a to: jsem úplně v pohodě, nebo jsem úplně rozčílený. Takhle to ale není. Intenzita vzteku roste. A muži se učí identifikovat, jestli jsou jen podráždění, naštvaní, nebo už zuří a mohli by se přestat kontrolovat. Na kurzu tomu říkáme "shark music", čímž myslíme hudbu z filmu Čelisti, která začne hrát vždy, když se blíží žralok. Ještě není vidět, ale já už o něm vím. Vztek o sobě také dává vědět. Jednak tělesnými projevy, jako je bušení srdce, pocení, stažení čelistí, jednak v rovině chování. Rozčílený člověk rychleji mluví, používá vulgarismy, vehementněji gestikuluje, zatíná pěsti. Pokud není veden k tomu, aby si toho všímal, většinou neví, že má vztek. Naopak, když mu někdo řekne: "Tak se nerozčiluj", zakřičí: "Já jsem úplně klidnej!", čímž dokáže opak. Jde o to, se naučit vypnout autopilota a převzít manuální řízení, tedy získat kontrolu nad svým sebeprožíváním a chováním.

Když se člověk naučí rozpoznávat, že se blíží žralok, jaké pak má nástroje k tomu, aby ho dokázal zahnat?

Je dobré najít si nějaký ventil, a když si všimnu, že ve mně vztek narůstá, použít ho. Na někoho platí fyzický výkon, jinému pomůže se někam zavřít a o samotě si zanadávat. Dobré výsledky máme u klientů s Jacobsonovou relaxací, kdy postupně zatínají a uvolňují skupiny svalstva, například na několik vteřin zatnou vší silou ruku v pěst a potom ji uvolní. Podobně se dá postupovat i se svaly obličeje, šíje nebo ramen. Pravidelné cvičení pomáhá tomu, aby člověk nezůstával ve stavu strnulosti, napětí.

jarvis_5cb5ce76498ec24571c08a54.jpeg
Foto: Libor Fojtík

To všechno jsou techniky, které lze uplatnit, když je člověk sám, třeba poté, co ho rozčílil šéf. Ale přímo během hádky už se asi aplikují hůř, nebo ne?

Jsme zase u toho, že si člověk musí být dobře vědom, co se s ním děje. A pokud to dojde tak daleko, že se ocitne někde mezi čtvrtým a šestým stupněm a hrozí výbuch, má ještě poslední možnost "záchranné brzdy", což je odejít z místnosti pryč. Říkáme tomu time-out. Když našim klientům tuto techniku nabízíme, často se proti ní ohrazují. Namítají, že přece nemohou utéct z bitevního pole, protože by prohráli. Snažíme se jim vysvětlit, že díky tomu naopak vyhrají, protože se nebudou chovat násilně. Ale aby to fungovalo, musí si předem rozmyslet, kam půjdou, jak dlouho tam budou a co tam budou dělat. Nemá cenu, aby někde seděli a dál v sobě živili vztek, naopak by si měli najít činnost, která je zklidní.

Neměla by ale jejich partnerka o tom předem vědět?

Samozřejmě. Musí ji dopředu upozornit, že může nastat tato situace, aby si nemyslela, že z diskuse utíkají a odmítají řešit závažný problém. A pokud hádka vznikla kvůli prkotině, odstup většinou oběma pomůže si to uvědomit.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.