Ke zvířatům má energická Eliška Vafková odjakživa přirozeně blízko a doma jich měla vždy spoustu. Její empatie nakonec vyústila v projekt s výstižným názvem Dejte nám šanci. Jak sama říká, myšlenka založit hospic jí bleskla hlavou ve chvíli, kdy její tři němečtí ovčáci zestárli a těžce onemocněli. "Péči o ně jsem věnovala veškerý volný čas. Navíc jsem byla těhotná, plná emocí a hormonů, měla jsem tehdy velkou představivost, které jsem využila," vzpomíná.

Přemýšlela především nad tím, jak fungují klasické útulky v Česku – permanentně bojují s nedostačující kapacitou a často nezvládají péči o staré a nemocné psy, pro které jsou podmínky běžného útulku rovněž nevyhovující. "Zatímco staří lidé mají LDN a domovy důchodců, pro psy nic podobného neexistovalo." To se Eliška Vafková rozhodla změnit a v současné době se stará o dvaatřicet psů. "Strop býval dvacet, potom dvacet pět. Ale hranice jsou od toho, aby se překonávaly," usmívá se a podotýká, že nezáleží ani tolik na počtu psů, ale na složení smečky – tichých nenápadných seniorů, kteří většinu dne prospí v pelíšku, může mít s nadsázkou doma klidně padesát.

Eliška Vafková, zakladatelka psího hospicu Dejte nám šanci a Laskavec za duben 2019
Eliška Vafková, zakladatelka psího hospicu Dejte nám šanci a Laskavec za duben 2019
Foto: Lukáš Bíba

Ne každý pes ale vyžaduje takto nenáročnou péči a Eliška Vafková se stará i o ty, kteří potřebují individuální přístup – například rehabilitace ve speciálním studiu či pravidelné návštěvy veterináře. Přesto se v hospicu všichni cítí doslova jako doma. "Nemáme klasické útulkové kotce, ale domácí péči. Všichni pejsci s námi žijí přímo v domě, mají pelíšky ve všech místnostech, sedávají s námi na sedačce u televize, spí v posteli a chodí na procházky do okolních lesů," vysvětluje sympatická brunetka princip projektu, který vede společně s manželem Martinem.

Pejsci mají pelíšky ve všech místnostech, sedávají s námi na sedačce u televize, spí v posteli a chodí s námi na procházky do lesů.

Krása za šedivým čumákem

Hospic Dejte nám šanci vznikal pozvolna. "Nebylo to tak, že bych si domů najednou vzala dvacet psů a přesně v daný den jej otevřela. Nejdříve byl jeden dva staří pejsci, potom přibyli handicapovaní a pak další," vzpomíná Eliška Vafková s nostalgií. Od té doby prošly jejíma "rukama" tři stovky komplikovaných zvířecích osudů.

Psi se do hospicu dostávají v rámci spolupráce s klasickými útulky, policií či spolky, které se zabývají problematikou takzvaných množíren – pochybných chovných zařízení, kde jsou za účelem zisku a v nevyhovujících podmínkách rozmnožována plemena psů a koček a často zde dochází právě k týrání. A někdy se do hospicu dostávají zvířata i přímo od původních majitelů, kteří se o ně z různých důvodů nejsou schopni starat.

Laskavec Eliška Vafková

"Naštěstí spoustě pejsků pomáháme najít nový vlastní domov. Není ale vůbec jednoduché narazit na skutečně správné lidi a propagace je také hodně náročná. Každému zvířeti se proto snažíme vytvořit důstojnou prezentaci, která ukáže krásu schovanou za šedivým čumákem nebo slepýma očima." O adopce naštěstí není nouze a s osvojiteli Eliška Vafková i nadále zůstává v kontaktu, aby o svých svěřencích měla přehled.

Péče o staré a nemocné psy ji už dlouho zaměstnává na plný úvazek. "Někdy možná i více. Nemohu se odpoledne sebrat a říct: kašlu na to a jedu na víkend pryč," přiznává, že na jiné aktivity jí poslední dobou příliš času nezbývá. "Obětovala jsem tomu život i předchozí podnikání, úspory i vztahy. Ale nelituji toho. Je ze mě holka v teplácích a culíku, která věčně řeší, aby psi nebyli dlouho sami doma. Psí chlupy mám i v kafi a vůbec mi to nevadí. Neberu to jako oběť, ale jako výhru."

Eliška Vafková, zakladatelka psího hospicu Dejte nám šanci a Laskavec za duben 2019
Eliška Vafková, zakladatelka psího hospicu Dejte nám šanci a Laskavec za duben 2019
Foto: Lukáš Bíba

Dělám to, co považuji za správné

Jak Eliška Vafková říká, nejtěžší jsou pro ni pochopitelně chvíle, kdy rozhoduje o tom, zda nastal čas vyprovodit pejska takzvaně za Duhový most. "S tím se vždy vyrovnávám těžko. Ještě mnohem hůře se ale vyrovnávám s lidskou krutostí," svěřuje se se svými pocity a dodává, že se zvířecími bytostmi zničenými lidskou přítomností a chováním se setkává velmi často. "I když se mi rozpadá srdce na tisíc kousků, před pejsky zásadně nesmutním. Nechci na ně přenášet další negativní emoce, jsou na ně velmi citliví," vysvětluje, proč se raději stále usmívá a pozitivně ke zvířatům promlouvá. Nezbytným dobíječem energie jsou potom všechny příběhy, které dospějí ke šťastnému konci.

Radíme lidem, jak nenaletět při koupi štěňátka, snažíme se propagovat adopce psích seniorů nebo vést děti k zodpovědnému chování vůči zvířatům.

Kromě klasické hospicové činnosti se i s partnerem zabývá osvětou a se psy, o něž pečuje, jezdí na různé besedy do škol, školek, dětských domovů nebo senior klubů, kde se s posluchači baví například právě o problematice množíren. "Radíme lidem, jak nenaletět při koupi štěňátka, snažíme se propagovat adopce psích seniorů nebo vést děti k zodpovědnému chování vůči zvířatům."

Laskavost by podle Elišky Vafkové měla být naprosto přirozenou součástí lidského bytí. Nominace na titul Laskavce ji prý nesmírně překvapila. "Nemyslím si, že bych dělala něco výjimečného, co by bylo hodno zvláštní pozornosti a oceňování. Dělám to, co považuji za správné," dodává.

Nominovat člověka, který by si zasloužil uznání a podporu, můžete i vy. Všichni ocenění Laskavci v rámci komorního setkání obdrží od Nadace Karla Janečka šek na 6⁶ (tedy 46 656) korun, který mohou využít pro libovolné účely.

Laskavec Eliška Vafková