Evropa volila své poslance.
Foto: Shutterstock

Tak to vezmeme vylučovací metodou. Koho volit nebudete?"

"Babiše, proti tomu přece každej tejden demonstrujem. A taky nebudem, že jo, ségra, volit stranu s paní Biomasou. Byly jsme sice malý, ale pamatujem si, jak se znemožnila u Krause. A nebudem taky volit okamurovce a komunisty, ani ty bejvalý."

reklama

"Ani ty polepšený?"

"Jak to myslíš, polepšený?"

"No, třeba tady ten. Byl komunista, ale po ruský invazi vrátil rudou knížku, přišel o pas a roky myl výlohy. A teď je poslanec. Slušnej."

"Hm, starej."

"No, přes sedumdesát."

"Ale mně je vosumnáct, ségře dvacet. Trochu nepoměr."

"A co tenhle mladší? Byl ve straně od roku 1986 do revoluce, pak s tím sekl, makal pro demokratickej stát."

"Tak to byl asi prospěchář, když ve dvaceti vlezl ke komoušům, ne?"

"Google říká, že jeho táta byl diplomat a agent StB, tak se nedivte, syn to asi neměl jednoduchý…"

"To se divíme a volit ho nebudem!"

"Tak proč nedáte hlas pirátům? Jsou mladý, nedotčený…"

"… a nevypočitatelný. Co si asi počne v Bruselu hráčka na ukulele?"

"To je náhodou zkušená politička. Ale co tam bude dělat kouzelník, řidič autobusu nebo majordomus?"

"Major… co?"

"Majordomus − správce domu, panství, země. To jste brali v dějáku, ne? Franští majordomové Karel Martel a Pipin Krátký svrhli Merovejce a…"

"… nastolili dynastii Karlovců! Ale to bylo přece osmý století a politika se dělala drobet jinak!"

"Majordomové − jak vidno − dnes ale bydlej v Česku a kandidujou do Evropskýho parlamentu."

"A taky tam kandiduje jeden instruktor střelby a jeden ředitel plaveckýho bazénu, koordinátorka Institutu Aleny Vitáskový a jakási členka globálního týmu pro komunikaci v nadnárodní korporaci (sakra, co to je?), a dokonce i předsedkyně spolku Německý ovčák v nouzi…"

"… a taky imitátor Václava Havla, jeden kamnář, dva cukráři a cukrářka, trenér bojových sportů a členka spolku Klatovský kočky, pár olympioniků a generálů, kryptobaron (sakra, kdo to je?) a pětinásobnej politickej vězeň…"

Abych to zkrátila: předvolební rodinná debata se minulý pátek záhy zvrtla v kabaret. Na obranu nás, starších, budiž řečeno, že jsme vedli uvážlivou osvětu, ale těm dvěma dorostenkám prostě není nic svaté. Koho nakonec volily? Kompromis. Jako my. Pro rozdělování na bývalé, napravené, soudné a šílené už v sobotu ráno nezbývala odvaha.

Když jsme ale společně odcházeli od uren, porazila nás další vlna smíchu. Představili jsme si, jak vyjdeme před dům − a tam na nás budou čekat. Všichni čeští kandidáti budou stát v naší ulici, ruku v ruce, pod modrými vlajkami! To by byl teprve kabaret.