Za kvalitní on-line žurnalistiku je třeba zaplatit.
Foto: Shutterstock

Větu o tom, že stojíme na ramenou obrů, jsem poprvé slyšel už před mnoha lety. V akademických kruzích ji ve svých přednáškách obvykle používají moudří lidé nebo ti, kteří chtějí být za moudré aspoň považováni. Dlouho jsem ji vnímal jako odkaz na naše předky vrstvící po celé generace nějaké zkušenosti, z nichž v současnosti vycházíme.

reklama

Svět se ale změnil. Obry zakopané kdesi na hřbitovech a známé pouze ze školních škamen vystřídali naši současníci. Už nežijeme pouze z toho, že nás kdosi naučil mluvit, číst, psát, počítat a dal nám naše hodnotové, kulturní a profesní základy, ale stále častěji vycházíme ze zkušeností žijících lidí dělících se o své znalosti na internetu.

Lidé samozřejmě sdílí kdeco. Tou horší variantou je, že si můžeme číst v nejtemnějších zákoutích raněných a frustrovaných lidských duší, jejichž cílem je potupit nebo zesměšnit svého oponenta nebo se aspoň nějakým způsobem nechat slyšet.

Za mnohem lepší však považuji fakt, že díky internetu se dostaneme k většině informací, které nás skutečně zajímají. Na ramenou obrů z oblasti sportu, umění nebo medicíny se můžeme poučit o tom, jak v hokeji vybruslit od pravého mantinelu do středu kluziště a dát gól, jak nádherně zazpívat árii z Toscy nebo jak se provádí složitá operace srdce na nejlepším světovém pracovišti. Zkrátka najdeme téměř všechno, co nás zajímá, a tahle možnost může vést k osobnímu rozvoji jednotlivců, jaký od období renesance a vzniku knihtisku nemá obdoby.

Pokud tedy aspoň částečně stojíme na ramenou žijících obrů, bylo by logické, kdybychom jim za ochotu podělit se o své zkušenosti mohli být vděčni. A forem je spousta. Jdou od prostého poděkování až k zaplacení přístupu k žádaným informacím.

A za to bych se opravdu přimlouval. Jen si vzpomeňme, jak by to dopadlo s celým hudebním průmyslem, pokud by nevznikly formy jeho prodeje přes mobilní aplikace. A podobné nebezpečí hrozí v současné době kvalitní žurnalistice. Už Seneca totiž říkal, že k vděčnosti je třeba moudrosti. Proto nemusí být všem hned pochopitelné, když tvrdím: Buďme vděční a plaťme! Chceme-li vědět, co je ve světě nového, musíme podporovat ty, kteří nám to zprostředkují.

Obávám se, že jinak by se nám mohlo stát, že se o současných obrech, na jejichž ramenou stojíme, budeme dovídat méně než dřív. A zůstanou nám jen mediální trpaslíci vyrobení v marketingových dílnách.

Na ty totiž budou peníze vždy.