Vstala jsem před pátou. To mám ráda. Podle Aladina budou zase třicítky, ale teď je ještě čerstvo. Dole pod okny se na trávníku třpytí rosa, sýkorky se honí po jabloni, voní pivoňky.

Postavím na kafe, dám si sprchu. A pustím rádio. Jo, jsem ze starý školy a nestydím se za to! Ranní zprávy na Radiožurnálu patří ke snídani, ať si mladý sdílej, co chtěj, a klikaj, na co chtěj.

Ach! Ještě že mi to hlasatel připomněl: Je 14. června 2019, 5:30. Začal nový den − stříhám jeden, dva, tři, čtyři pět a půl centimetru. Mám ráda názornost. Proto jsem si koupila metr, teda vlastně měřicí pásmo a stříhám jako stříhávali kluci na vojně, když už to měli za pár. Co centimetr, to u mě není ovšem den, ale hodina. Kolik zbývá? 226.

A teď si můžu dopřát dlouhou snídani. Müsli s jahodami, jogurt. A bábovka. Povedla se dozlatova, jak ji dělávala maminka. Zhřeším, dám si ještě kousek.

Hernajs, už je půl sedmý! To jsem přehnala. Honem se nacpat do kostýmku, pudr na nos, posbírat lejstra a šanony. A kam jsem včera zakopla lodičky? Za hodinku je tu řidič. Když sedám do auta, ustřihnu dva cenťáky: 224.

A teď už kalupem, mám ráda, když to odsejpá: 8:30 kadeřník, 9:30 porada, 10:30 delegace z regionů, 11:30 rychlý oběd v kantýně. A 5 cm: 219.

Ve 12:30 je už vedro k padnutí, naštěstí porada vedení se koná v suterénu, dokonce klimatizovaným, jinak bych to snad odpískala. Nuda je to teda ale furt stejná jako před lety. Minus 2 cm: 217.

Od 14:30 do 15:30 − nohy na stůl, pauza na kávu, e-maily a pár telefonátů: 216!

Od 15:30 mezioborové kolokvium, 17:00 porada se sekretářkou, v 17:30 s řidičem na vernisáž do Národní galerie, v 18:30 do Národního divadla na premiéru. Druhá přestávka 20:30 − 5 cm: 211!

Domů se vracím utahaná, ale nic mi nemůže zkazit náladu. V zahradě zpívá slavík, voní pivoňky. V kuchyni čeká manžel s lahví červeného a obvyklou otázkou: "Tak jak ses měla, Zlato?"

"Náročnej den."

"Kolik zbejvá?"

"208! Ach, Brouku, já se tak těším! Ani v nejdivočejších snech by mě nenapadlo, že tohle můžu zažít. Třicet let od listopadu! Jen aby se na to nevykašlali, znáš ty mladý, jsou tak těkaví, nestálí. A aby jich přišlo hodně, aby nepršelo..."

"Ale Zlato, kvůli tobě přijdou třeba i v pláštěnkách. Ty na to máš! Kdo jiný, když ne ty, kdo jiný, když ne teď? Velká demonstrace na Letné jen pro tebe! Ustřihni další cenťák a pojď už ke mně."

"Ach, jsem tak šťastná. Ještě dva metry!"

Ukázka z připravované knihy vzpomínek nejmenované české ministryně. Nakladatel je přesvědčen, že se kniha stane bestsellerem roku 2019.