Někdy fotím z terapeutických důvodů, říká Libuše Jarcovjáková. Její snímky jdou na dřeň lidské intimity

Kdyby Libuše Jarcovjáková nebyla fotografkou, nejspíš by psala knihy. Nebo by mohla moderovat v rádiu. Její nízko posazený melodický hlas by se příjemně poslouchal, ať už by mluvila o čemkoliv. Když hovoří o své minulosti a vlastní cestě za osobitým pojetím fotografie, působí její vyprávění jako magnet. Přitom Libuše Jarcovjáková už na sebe prozradila velmi intimní momenty ze svého mládí v knize Černé roky, mapující období jejího života mezi lety 1971 a 1987. Součástí této fotografické publikace jsou deníkové zápisky mladé, bohémsky žijící umělkyně, jdoucí až na dřeň toho, co je možné o sobě prozradit.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit od 145 Kč měsíčně Koupit tento článek za 19 Kč

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.

Vaše e-mailová adresa:* Proč ji potřebujeme?

Zadejte prosím platný e-mail. Tento e-mail je již použit. Zadejte jiný nebo se přihlaste

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.

Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.