Do skla
Foto: Shutterstock

Ilonko! Ty jsi vyrostla, holčičko moje! A co že ses tak dlouho neukázala? Nechalas mě tu samotnou. Jak jsi mohla? Hrozně se tady krade, hrozně. Vždyť jsem ti to posledně říkala, copak mě neposloucháš? Hroznej svět je to dnes. Hroznej!"

Věra sledovala − tak jako včera a předevčírem a před týdnem −, jak se babiččin obličej, ještě před minutou rozzářený, zoufalstvím krabatí jako tvář dítěte, jak koutky úst vytvářejí obrácený rohlíček, jak se jí po tvářích kutálejí slzy. Neprorážely si cestičky v laciném pudru. Věra kupovala pro babičku značkový, ne zrovna laciný, a nosila jí ho div ne po kilech. Babička měla ve zvyku nanášet si ho na tváře zednickou špachtlí, a tak ho spotřebovala spoustu. Věra si nestěžovala. Kvalitní make-up nepodléhal erozi a nedělal z babičky klauna s oranžovou tváří. Za takhle milosrdný produkt, chápavý ke stáří, by Věra s radostí dala měsíční plat.

reklama

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Máte již předplatné nebo registraci? Přihlaste se.
Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.