Technologové formalismu, ti nejméně kreativní a často i nejméně charakterní lidé, vsadili na kariérní postup vydlážděný schůzemi a vyplňováním formulářů, jež k životu potřebují pouze oni sami.
Foto: Shutterstock

Poeta by je označil za "srdce celé organizace", technokrat by je nazval "klíčovými" a já pro ně stále častěji volím výraz "substrát". Má to znamenat, že někteří lidé, ať už v jakékoliv profesi, ale také ve spolcích či jiných komunitách, vytvářejí jejich pozitivní jádro. Jsou to ti, bez nichž by to nešlo, a to píšu i s vědomím, že každý z nás je nahraditelný (ale stejně mi cosi uvnitř říká, že někdo hůř a jiný líp).

reklama

Že si pod pojmem substrát představuji inovátory, charismatické osobnosti, kreativce a také neúnavné dříče, kteří těm hlavním osobnostem vytvářejí zázemí, už asi tušíte. A i když jsem tím vyčerpal svou inspiraci týkající se kladných hrdinů, ještě doplním, že tito lidé (aspoň v mých představách) běžně neužívají výrazy jako akreditace, reakreditace, mítink, dodejte potvrzení, nabrífovat, evaluace, neváhejte mne kontaktovat, vyplňte formulář a odešlete ho na adresu, výběrové řízení, schůze, GDPR, večeře s…, networking, celebrita, vliv a mnoho podobných. Lidé patřící do mnou míněného substrátu považují podobná slova, ale především to, co se za nimi skrývá, za harampádí života, které prochází jejich hlavami, aniž by tam zanechalo jakoukoliv stopu. Jobsovo "produkt je důležitější než peníze" pro ně platí beze zbytku a nikdy ne naopak.

Doufám, že jsem touto naivně utopickou představou neodradil všechny čtenáře, poněvadž předešlá slova měla být pouhou přípravou na hlavní myšlenku, již jsem vám chtěl sdělit. A ta zní, že podobní lidé to kolem mne stále častěji prohrávají.

Technologové formalismu, byrokrati s neviditelnými klotovými rukávy, ti nejméně kreativní a často i nejméně charakterní lidé, jež jsem kdy poznal, vsadili na kariérní postup vydlážděný schůzemi a vyplňováním formulářů, jež k životu potřebují pouze oni sami. A bohužel musím přiznat, že v současném stále více formálně orientovaném světě tahle strategie funguje. Vášeň a touha dělat věci co nejlépe jsou válcovány neukojitelnými ambicemi.

Napadlo mne, že pokud bychom se aspoň na den proměnili ve zboží, pak bychom si zcela přirozeně začali lidí tvořících produkty, inovace a funkčnost všech organizací vážit mnohem více a chodili bychom je nakupovat do nejdražších obchodů v naší zemi. V Pařížské ulici na pražském Starém Městě by se na ně stály dlouhé fronty, ale kdo by si rád nepřiplatil za luxusní zboží?

A než se tohle stane, vyhlašuji na zítra den celonárodního odporu formalismu. Někdy se totiž začít musí. Doufám, že mne v tom nenecháte samotného.