Které knihy teď máte na nočním stolku?
Čtu čím dál tím méně. Dny se zkracují, život zrychluje… Na nočním stolku mám neautorizovaný životopis Erica Claptona, nevím od koho. Není to dobře napsaná kniha, ale vypráví o křivolaké cestě plné turbulencí. A ještě mám na nočním stolku Uspořádání světa od Henryho Kissingera. Schopnost vnímat svět v souvislostech je téměř odzbrojující. Z téhle knihy jsme se měli učit ve škole.
Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?
Mám absolutně oblíbeného spisovatele: Josepha Hellera. Jeho Hlava XXII mě provází celým životem.
Co jste četl, když jste byl malý kluk?
Mayovky, Foglara, rodokapsy… Naštěstí mě nic z těchto dobrodružných příběhů neovlivnilo více, než je zdrávo.
Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?
A ony jsou nějaké příští životy, kde se bude dát číst?
Doufejme, že jsou.
Pak se určitě vrátím k tvorbě Slawomira Mrozka, jeho povídky miluju. No a určitě se vrátím k Hlavě XXII a Kmotrovi od Maria Puza. Je v nich tolik poučení pro dnešní svět, až z toho mrazí.
Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?
Šel bych se kteroukoliv, pokud by mi to žena povolila. A ptal bych se na dětství, rodiče, na to, co dotyčnou autorku formovalo, před čím utíká, co hledá. Byl by to dlouhý a zajímavý rozhovor. Samozřejmě záleží i na kvalitě vína.
A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let? Anebo byste si s ním rovnou troufl ztroskotat na pustém ostrově?
Joseph Heller by byl ten správný parťák na pustý ostrov. Jeho smysl pro absurdní humor by bylo to správné koření. Povídali bychom si o našich životech a co jsme se naučili a co nepochopili. Nuda by nebyla.
