Když šla Andrea, žákyně 9. třídy jedné pražské základky, letos 1. září do školy, byla nemile překvapená. Na cestě k budově, kde se svými spolužáky na jaře vysázela keře, zbyly jen díry. Zmizení mladých dřevin žáky popudilo, a tak se šla celá 9. C zeptat paní učitelky, kde keříky skončily.

To bylo tak. Škola se loni zúčastnila vzdělávacího projektu na téma "jak adaptovat Prahu na změnu klimatu", podporovaného magistrátem. V jeho rámci měli žáci za úkol vymyslet a následně uskutečnit nějaké opatření, které by pomohlo adaptovat na změnu klimatu přímo jejich čtvrť. A přihlásit ho do soutěže.

Když škola na něco takového kývne, nikdo z přímých účastníků z toho moc velkou radost nemá. Přiznejme si, že všichni teenageři nejsou jako Greta a učitele potom čeká nadlidský úkol: motivovat k účasti v soutěži puberťáky, kteří řeší především to, kdo s kým peče na sociálních sítích a jak si na Facebooku upraví svoji profilovou fotku. Učitelce tehdy ještě 8. C se to přesto podařilo. Žáci zpočátku spolupracovali spíš vlažně, ale později navrhli vysázet keře někde v okolí školy. V soutěži s nápadem uspěli a získali na jeho uskutečnění peníze.

Tím by mohla historka šťastně skončit, ale neskončila. Ukázalo se, že najít místo, kde by mohlo zakořenit pár sazenic, není tak lehké. Nakonec se všechny "dotčené" úřady a orgány shodly na tom, že nejlepší bude osázet cestu vedoucí ke škole. Žáci i učitelé už byli celou záležitostí poněkud uondaní, a tak tam keře zasadili. Bohužel zkraje léta začaly dřeviny u cesty usychat. Klimatická změna je prostě prevít a bohulibým počinům vedoucím k jejímu potlačení hází klacky pod nohy.

Žáci, kterým osud zeleně už nebyl lhostejný, ji chodili o přestávkách láskyplně zalévat vodou nabranou do pet lahví. Jenže po prázdninách byly keříky pryč. Třídní 9. C posléze zjistila, že v červenci a srpnu nadobro uschly, a tak je pracovníci, kteří se starají o místní zeleň, vytrhali. A to je konec příběhu.

Jestli měla soutěž vzbudit zájem žáků o boj s klimatickou změnou, moc se to nepovedlo. Kocourkovská příhoda, která se v jedné okrajové pražské čtvrti opravdu stala, mi připomněla pasáž z knihy Bohumila Hrabala. Líčí se v ní, jak do sběrny druhotných surovin přijelo nákladní auto a z něj vyházeli na hromady starého papíru sedm metráků psaníček. Psaly je pražské děti do rozhlasové soutěže: "Jak zvelebit vlast?".