Nikdo nemohl protestovat, protože tito lidé vnímali pracovní výkon jako hlavní měřítko, podle něhož soudí svého kolegu.
Foto: Shutterstock

Kanaďan pákistánského původu v čele stolu se zeptal, zda má někdo ještě nějaké připomínky. Bílý Američan ze Středozápadu sedící vedle mne se trochu ošil a neobvykle tichým hlasem pronesl jméno staršího kolegy, který po jakémsi konfliktu opustil před rokem naše řady. Jmenuje se Tom a muž vedle mne by byl rád, kdybychom ho povolali zpět. Rozhostilo se nejisté ticho.

Po chvíli jsem si vzal slovo a podpořil ho. Tom přece spoluvytvářel historii naší organizace a všichni jsme ho měli rádi.

reklama

Kanaďan na opačné straně stolu byl rozhodně proti.

K mému názoru se přidal i respektovaný Američan indického původu a vyzdvihl některé Tomovy osobnostní kvality. Zmínil i jeho pokročilý věk, který nám nedává čas vyčkávat s případným vstřícným gestem příliš dlouho.

Ke Kanaďanovi se tentokrát připojila výkonná ředitelka. Jakákoliv vstřícnost by v tomto případě odporovala pravidlům naší organizace. Rozhodl se sám odejít, tak i sám musí přijít. Nedá se svítit.

K názoru jsem vyzval Američanku vietnamského původu, ale ta jen těkala očima od jednoho k druhému a pronesla pár neutrálních vět.

Zdálo se, že věc je vyřízena. Mělo by se sice dojít ke konsenzu, ale šéf má poslední slovo a ten už názor vyjádřil.

Ticho přerušil mírný hlas chirurga, jenž do podobných debat obvykle nezasahuje. Je z nás ve světě nejrespektovanější a pracuje na univerzitě, jejíž jméno zná snad úplně každý. Mluvil velmi měkce a neagresivně. Zdůraznil, jaké prvotřídní přednášky Tom vždy míval. A to je prý podle něj vše, o ničem dalším se už nemusí diskutovat. Jde přece o kvalitu a o nic jiného.

Rozhlíželi jsme se jeden po druhém a postupně se všichni přidali na jeho stranu. Chceme Toma zpátky, vždyť má skvělé přednášky!

Na tuto diskusi myslím často. Stačilo říct nejsilnější ze všech možných argumentů znějící „Tom dobře pracuje“ a vše bylo vyřešeno. Nikdo nemohl protestovat, protože tito lidé vnímali pracovní výkon jako hlavní měřítko, podle něhož soudí svého kolegu. Na konci dne se neřešilo, kým Tom je, a už vůbec ne, s kým je či není kamarád. Šlo jen o to, co umí.

Každá situace v životě je unikátní a jen málokterou lze jednoduše zobecnit tak, aby byla za každých okolností platná. Stejně je to i s debatou, kterou jsem právě popsal. Přesto se však asi nedivíte, že se stala v hlavním městě státu Ohio, a nikoliv u nás.