Richard seděl v koutě místnosti se sklopenou hlavou. Po chvíli rozvážně vstal, udělal dva, tři kroky doprostřed šatny, rozhlédl se kolem a vše ztichlo. I já jsem, stejně jako ostatní, zastavil veškerý svůj pohyb. Přišla důležitá chvíle, která změnila vývoj dnešního zápasu.

Mluvil od počátku hodně nahlas. Na to, že nás bylo skoro dvacet v jedné malé šatně uvnitř nemoderní sportovní haly, to bylo až dost. Postupně ještě zrychloval frekvenci slov a během minuty už řval s kadencí kulometu. Nikdo ani nemukal. Šestnáctileté sportovkyně s nápisem Czech Republic na dresech hltaly každé jeho slovo. My starší, tvořící jeho podpůrný tým, jsme mu drželi palce, aby se s tou situací vyrovnal. A byl skvělý. Každému bych přál slyšet jeho projev o dlouhé cestě každé z děvčat do reprezentace, o složitosti jejich výběru, o nutnosti vyhrát každý souboj dnešního zápasu a vrhnout se po jakémkoliv zdánlivě nikomu nepatřícím míči. Ne, ten míč nebude neutrální, vždycky bude náš, protože my se budeme více rvát, abychom vyhráli, i když právě teď prohráváme. A pokud rupneme, tak to soupeře bude bolet, protože my se nedáme. Pamatujte si to – za žádných okolností se nedáme!

Stál jsem v rohu a uvědomoval si, že tohle jsou, kromě velkých vítězství, ty nejsilnější okamžiky ve sportu. Vždycky jsem chtěl slyšet, co se českým reprezentantům říká v přestávce zápasu, jak to tam vypadá, kdo se jak chová. Jako sportovec jsem na to nedosáhl, ale nakonec jsem se sem přece jen dostal, i když jen jako lékař týmu.

Cítil jsem zápach pronikající otevřenými dveřmi z vedlejších sprch, viděl jsem unavené děti s těly dospělých žen, ale dušemi mláďátek, a charismatického vůdce, který je i tentokrát dovedl k vítězství.

A v takové situaci vám to nedá nevzpomenout si na to, co se děje jinde. Jak námi zvolení vůdci, jejichž charisma se blíží nule, místo jasných vět světu sdělují, "co si dovedou představit", a spousta "šikovných lidí" přemýšlí o tom, jak se bez námahy stát bohatými a úspěšnými.

Těm šestnáctiletým reprezentantkám České republiky ani tolik nezávidím jejich nádherný věk, ale hlavně vklad do života, který sportem dostaly. Od dětství už ví, že bez práce nejsou koláče a každé velké vítězství bolí. I proto je cenné a léta se na něj vzpomíná.

A to vše budou mít spojeno s trenérem, jenž je k úspěchům dovedl. I kdyby zapomněly na všechny medaile, tak díky němu už budou do smrti vědět, jak vypadá skutečné charisma.

A také naopak, jak charisma opravdu nevypadá.