Martin Dvořák, český velvyslanec v Kuvajtu a Kataru
Foto: Jiřina Šmídová / ČRo Hradec Králové
Martin Dvořák je českým velvyslancem v Kuvajtu a Kataru. Žije tedy občas "na kufrech" a čte si především v mobilu.

Které knihy teď máte na nočním stolku?

Na nočním stolku mám teď jen mobil kvůli profesionální potřebě permanentní dostupnosti, takže když nemůžu spát, pročítám si nejčastěji agenturní zprávy. On je to trochu problém, stěhovat po světě knihovnu. Ale shodou okolností mám zrovna u postele knížku fejetonů Přímluva za dnešní dobu od Jana Buriana, kterou mi věnoval, když tady koncertoval.

reklama

Máte zvláště oblíbeného spisovatele?

Mou největší hvězdou je asi Gabriel García Márquez. A pak je tu plejáda amerických spisovatelů z druhé poloviny 20. století od Jacka Kerouaca a Lawrence Ferlinghettiho přes Josepha Hellera, Normana Mailera až po Isaaca Singera a Johna Updikea. Ale miluju taky Michaila Bulgakova, Jáchyma Topola, Karla Čapka, Sašu Berkovou.

Co jste četl, když jste byl kluk?

Nejvíc mě ovlivnili Vinnetou a Old Shatterhand, ale můj největší románový hrdina a snad trochu i vzor byl McMurphy z románu Kena Keseye Vyhoďme ho z kola ven. Kdysi dávno jsem se dostal ke slovenském překladu této knihy nazvanému Bol som dlho preč. Za bolševika vycházela řada opravdu dobrých knih jen ve slovenštině, a já si tedy jednou ve čtvrtek vystál frontu před knihkupectvím a odnesl si domů tuhle vzácnost. Číst slovensky nebylo těžké, ale tato kniha byla oříšek, protože v textu je spousta slangových výrazů, které mi přece jen ve slovenštině dělaly potíže. Ovšem zase jsem se naučil jedno pěkné slovo, pro které jsem dodnes nenašel český ekvivalent. To slovo zní "opantávať".

Se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?

Už jsem zmínil Alexandru Berkovou, ta mi opravdu svým pohledem na světě učarovala, ale to už bohužel nestihnu. A Agathu Christie už tedy taky ne.

A se kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let, anebo byste si s ním troufl ztroskotat na pustém ostrově?

S Robertem Fulghumem. Jeho laskavý humor a nadhled mi dělají radost od prvního setkání s jeho knížkou Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce. Od té doby, tedy asi 30 let, si představuju, jaké by to bylo, se s ním sejít a povídat si. Deset hodin v letadle by určitě bylo málo, takže ostrov bych bral. Jen nevím, jak je tenhle unitářský pastor manuálně zručný a schopný třeba lovu. Protože kdyby tohle bylo na mně, umřeli bychom brzy hladem.

Co čte Martin Dvořák, českým velvyslanec v Kuvajtu a Kataru
Foto: archiv nakladatelství