Oksana už umyla okna v kuchyni i v obýváku a teď má pauzu. Stojí na balkoně a kouří. Uvařila jsem jí kávu a udělala vodu se šťávou. Pořád se tak mile usmívá. Z rozpaků jsem jí nabídla i něco k jídlu. Naštěstí odmítla, protože jinak bych Oksanu musela pohostit jen kouskem tvrdého pečiva a dvěma oschlými plátky šunky, což bývají mnohdy jediné potraviny, které doma přechovávám.
Vím, že se nemám starat o to, jestli má Oksana hlad nebo žízeň, ale ona u toho mytí oken strávila skoro dvě hodiny. Lil z ní pot. Pohrávala jsem i s myšlenkou, že jí nabídnu, aby se vysprchovala, a půjčím jí ručník, ale potom jsem se bála, že by se mohla urazit. Tak přešlapuji na prahu balkonu a ptám se: "Nepotřebujete ještě něco?" Jen se usměje a zavrtí hlavou. Odejdu tedy vedle do místnosti, abych dokončila rozepsaný rozhovor. Ale špatně se na něj soustředím. Když jsem to plánovala, přišlo mi nesmírně praktické, že zatímco já si dělám věci do práce, "umyjí se" okna. Jenže ona se nemyjí sama. Myje je Oksana. Dělá to poctivě, utírá i rámy a nevynechává ani zaprášené žaluzie. Kdo to někdy zkoušel, ví, jak jde vrstva prachu z tenoučkých, za sebe naskládaných lamel špatně dolů.
Cítím se divně. Vím, že Oksanu za úklid platím, ale stejně mi přijde zvláštní, když za mě někdo dělá v mém bytě nepříjemnou práci. Blahořečím si, že jsem si ji neobjednala na mytí toalet nebo zaplácané kuchyně. Nejspíš bych před jejím příchodem všechno alespoň trochu "přešmejkla" sama.
Ostatně to spousta žen, které si najímají paní na úklid, dělá. A nejen v Česku. Lucia Berlinová o tom píše v povídkové knize Manuál pro uklízečky. Berlinová se v 60. letech živila uklízením v amerických domácnostech a svým kolegyním například radí, aby předměty na krbové římse po utření prachu schválně trochu zpřeházely. Paní domu mají pak dobrý pocit z toho, že je mohou za něco pokárat.
Krbovou římsu nemám. Ani ve snu by mě ale nenapadlo peskovat Oksanu za to, že rozmístila na parapet předměty jinak, než byly. A ačkoliv je milá, skromná a usměvavá, uleví se mi, když o další dvě hodiny později odejde. Vezmu znovu do ruky Manuál pro uklízečky. Není tam i nějaký manuál pro ty, kteří si uklízečky najímají? Takový návod v knize neobjevím. Autorka pouze konstatuje, že bílé ženy jsou z uklízeček nesvé a nevědí, jak se k nim chovat. To bude zřejmě platit napříč časem a mezinárodně. Tedy s výjimkou lidí, kteří jsou na davy služebnictva zvyklí odmalička. K těm já ovšem nepatřím. A příští rok si umyju okna sama.
