Ředitel pražského Divadla Viola Robert Tamchyna
Foto: Khalil Baalbaki
Robert Tamchyna řídí legendární pražské Divadlo Viola, poezie a krásná literatura jsou mu tedy víc než blízké.

Které knihy máte na nočním stolku?

Nemám jeden noční stolek. U nás doma je takovým nočním stolkem vlastně cokoliv, protože knihy jsou všude kolem nás. Nejbližší je mi v těchto dnech titul Jiřího Anderleho Na Hradčanech, autorské vzpomínkové ohlédnutí napsané ruku v ruce s Otou Pavlem a Bohumilem Hrabalem. Arnošt Lustig by se taky jistě přidal. Ostatně všichni tři či čtyři mušketýři se na Novém světě potkávali. A ještě Výpravy pro starší a pokročilé od Jiřího Peňáse − pro originální styl vyprávění, netradiční pohled a výběr míst, kam bych se chtěl podívat nebo jsem tam už dlouho nebyl.

reklama

Máte nějakého zvláště oblíbeného spisovatele?

Rád se občas vrátím k poezii Jana Skácela a jeho Malým recenzím z Hosta do domu. Teď znovuobjevuju také jeho dětské veršíky na obrázky Josefa Čapka Proč ten ptáček z větve nespadne ("Vypadá jako drak, a není, ještěrka je to na kameni…!") A stejnou cestou se občas rád zatoulám do hájemství básníků Ivana Blatného a Vladimíra Holana.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Dodnes mám ty knížky vedle sebe v knihovně: Foglar, Batlička, Ransome, Verne… Ale jsou tam taky Elstnerovy Věci z jednoho pokoje. Dlouho jsem si myslel, že dokážu být stejně pozorný a využívat metodu dedukční jako Sherlock Holmes. Navždycky už ale zůstanu asi jen nemotorným dr. Johnem Watsonem.

Kterou knihu si v tomhle životě ještě určitě musíte přečíst?

Někdy si v antikvariátu počíhám na titul 1001 knih, které musíte přečíst, než zemřete. Třeba mi napoví. Už dlouho však nosím v hlavě, že bych měl nejen prolistovat, ale skutečně se pročíst Eisnerovou velkou knihou o češtině Chrám i tvrz. Ve Viole ji otevíráme každý měsíc − s vírou, že diváci budou večer doma pokračovat…

A se kterou autorkou byste rád zašel na skleničku dobrého vína?

V takovém pozvání bych byl cudný. A osud mi to stejně nesplní. Pozvání pro básnířku a překladatelku Violu Fischerovou jsem už bohužel promeškal. Neptal bych se na nic. Jen bych byl s radostí a potichu s dobrým vínem nablízku ženě, která měla v očích a ve tváři svůj život a verše. A krásně, vědoucně, se usmívala.

Co čte Robert Tamchyna
Co čte Robert Tamchyna
Foto: archiv nakladatelství