Strašidelný zámek, nebo cetrifugu? - Ilustrační foto.
Foto: Shutterstock

Nikdo neví, co bude. Instinkt mi velí: Nech se zmrazit! Je to vychytanější než karanténa, neboť v tisíciletém kryogenním spánku se tolik nenudíte, jako když jste 14 dní pod poklopem rodinné ponorky. Ale na to nemám peníze. Nehledě na riziko, že už i mojí krví možná surfuje to nejrychlejší prkno světa, s blyštícím nápisem Covid-19!

reklama

Nechal jsem si tedy aspoň zmrazit konto. Preventivně. V mém případě nešlo o nic složitého. Prostě jsem hodil peněženku i s jejím momentálním obsahem do mrazáku a hotovo. Chvilku sice trvalo, než ustalo zoufalé bušení těch pár drkotajících mincí i tuhnoucích bankovek do dvířek mé zanussky, ale po chvíli jsem už zase slyšel pouze to spokojené italské vrnění motoru.

Podobně jsem kdysi zmrazil sešit s domácími úkoly z nějakého předmětu − coby ideální řešení pro oddálení nepříjemné činnosti. Dnes se odkládání povinností říká prokrastinace, aby hned každý věděl, že to není jen tak. Někomu prý může i prospívat, jelikož stres před blížícím se termínem, kdy už mělo být skoro všechno hotové a my se teprve odhodláváme začít, dokáže člověka vybičovat k ohromným výkonům. Tohle jsem ovšem tehdy netušil. Prostě jsem dostal vnuknutí strčit sešit do širokého kastrolu, v němž máma dělávala úžasný kuřecí perkelt, napustit ho vodou a šup s ním do mrazáku.

Vím, že zajímavější by bylo nechat sešit zmrazit v hrnci i s tím perkeltem těsně před večeří, protože prokrastinace by se pak týkala celé naší rodiny. Ale luštit skrze led písmenka a číslice, což by okrová omáčka nedovolila, mělo též něco do sebe. Pokrčil jsem tenkrát ramena, zaškrabal nehtíkem po kastrolovém kluzišti a s takovýma těma psíma očima jsem se podíval na mámu − že to asi nepůjde. Byla shovívavá a měla slabost pro vybočování z davu, proto mi ani pohlavek nedala. Považovala mě za parťáka v nouzi, v níž jsme se oba − zásahem vyšší moci − zrovna ocitli. A zpovzdálí vše pobaveně sledovala moje sestra… Jen se nikdy nenudit!

Jó, nezvyklých, zdánlivě hororových i bláznivých situací si má člověk pořádně užít. Beze strachu i bez ostychu. Jako na matějské. Je libo strašidelný zámek, nebo centrifugu? Nebojte, blíženci Příroda a Bůh to jistí.