Ještě před několika dny si to nikdo z nás neuměl ani představit. A najednou je to tady. Vedle řady jiných omezení teď dočasně nesmíme ani za kulturou! Jak v Česku, tak za hranicemi. Jasně že v záplavě všech těch negativních zpráv kolem nepříjemné pandemie jsou mnohem důležitější věci než to, jestli propásnu výstavu, filmovou projekci či divadelní představení. Ale přece jen. Tohle tu nikdy nebylo! A hlavně jak dlouho to potrvá? Ještě týden? Měsíc? Půl roku? Nevím, jak vás, ale mě ten poněkud rychlý stop stav a izolace od kultury poněkud vykolejily. Na druhou stranu, jednu pozitivní věc jsem si přece jen našel. Čas na domácí knihovnu. A své knihy, které jinak odkládám, nedočítám, přesouvám, zkrátka nechávám na později. A těch filmů, co jsem chtěl už dávno vidět, ale nějak nebyl čas! Ne snad že by se mi po kultuře tam venku nestýskalo. Ale ocitnout se (snad) dočasně v tomhle kulturním vakuu má svůj půvab.
