Které knihy máte právě teď na nočním stolku?
Nedávno uplynulo 200 let od narození Boženy Němcové, takže čtu její povídky. Hned vedle leží kniha Jaromíra Jecha a Evy Koudelkové Vlastenec, který nezapadl. To je životopis písmáka, muzikanta a zakladatele houslařských rodů v Pasekách nad Jizerou Věnceslava Metelky.
A rozečtenou mám také knihu Nejraději mne tituloval indiánem − Americké vzpomínky na Antonína Dvořáka.
Ke kterým knihám se čas od času ráda vracíte?
K literatuře pojednávající o kraji Aloise Jiráska a Boženy Němcové, kde jsem se narodila, třeba k pracím Evy Koudelkové. Čtu také životopisy, vzpomínky či korespondenci skladatelů a interpretů i další odborné knihy o hudbě, to patří k mé profesi. A zajímají mě umělkyně. Namátkou několik titulů: Alena Wagnerová − Sidonie Nádherná a konec střední Evropy, Milena Lenderová − Zdenka Braunerová, František Kožík − Na křídle větrného mlýna, což je román o Zdence Braunerové.
Co jste četla, když jste byla malá holka?
Školák Kája Mařík. Prožívala jsem všechny příběhy Káji a Zdéni. Nedávno jsem se k nim vrátila, když jsem navštívila Mníšek pod Brdy a poutní místo Skalka. Prošla jsem naučnou stezkou, která přibližuje osud autorky těchto knížek. Marie Wagnerová (Černá) je psala pod pseudonymem Felix Háj. A další oblíbenci z dětství… Amálie Kutinová − Gabra a Málinka, Jan Karafiát − Broučci, Jaroslav Foglar − Rychlé šípy, Anna Hostomská − Pohádky paní hudby nebo Bohuslav Martinů − Otvírání studánek, kantáta na text básníka Miloslava Bureše. Toto hudebně-literární dílo, dá se říct, zásadně ovlivnilo moje směřování.
Se kterým autorem byste ráda zašla na sklenku dobrého vína?
S Antonínem Dvořákem. I když to asi není pro vás ta úplně správná odpověď. Nicméně − Dvořák by šel spíš na pivo a na něco dobrého a tučného k snědku, přitom bychom si povídali o muzice, asi také o holubech a o vlacích. Mě by pak zajímalo, jak by si dnes představoval interpretaci svých děl. S orchestrem Musica Florea nahráváme jeho symfonie v provedení na dobových romantických nástrojích a s použitím romantických interpretačních zvyklostí. Byl by Dvořák spokojen?