Anticovid
Foto: Jan Kaláb

Bylo mu patnáct, když potkal graffiti. Stalo se to po revoluci, Praha byla ještě olezle šedivá a on najednou uviděl na zdi něco zářivě barevného. Chtěl vědět, o co jde, ale trvalo ještě pár měsíců, než k němu doputovala videokazeta se zahraničním klipem, kde kdosi tančil breakdance a stříkal barvou po zdech. A bylo potřeba ještě několik dalších měsíců, než se vydal s rodiči do Španělska a všechny podjezdy na dálnici uviděl pomalované. To byla ta jiskra.

reklama

Příběh prvního českého, dnes už vlastně legendárního pouličního výtvarníka mě stále baví, stejně jako mě bavily jeho podpisy na zdech a 3D graffiti v ulicích (vzpomínáte třeba na Pomník obětem graffiti na Těšnově?), jako mě těšily záplatované chodníky, které vytrvale obarvoval, nebo jako mě rozesmávali dráčci − takzvaní pointíci −, které rozmisťoval po římsách činžovních domů…

Jan Kaláb dnes už po zdech nemaluje, zato má za sebou řadu úspěšných výstav a realizací, a to nejen v Česku, ale především v zahraničí, kde hlavně svá díla prodává. A i když hodně pracuje a hodně cestuje, zdá se, že neztratil nic ze své hravosti, energie, ba dokonce že neutrpěla ani jeho dobrá nálada. Když jsem mu před několika dny zavolala a trochu se bála, že si začne hned stěžovat na zavřené galerie, aukční domy i hranice, skoro mě nenechal domluvit.

"Mám se skvěle, makám! Jo, nemohl jsem odjet na vernisáž do Basileje, ale doufal jsem, že si aspoň trochu vydechnu. Místo toho jsem zase v jednom kole, nestačím dělat to, co mě napadá," smál se a já jsem se, přiznávám, nechala tak ráda jeho optimismem nakazit.

Víte, co tenhle někdejší sprejer, po němž pásli kdysi snad všichni pražští policajti, zase vymyslel? Namaloval portrét koronaviru a nabídl jej do on-line dražby, která právě běží na aukční platformě LiveBid. A až bude 10. května v 16:00 uzavřena, utržené peníze poputují pěti neziskovkám, které se starají o nemocné, handicapované a zneužívané. Už teď je zřejmé, že jim bude rozděleno několik set tisíc korun.

To je dobrý příběh pro magazín, který věnujeme z velké části umění, i do téhle nejisté doby, no ne?