Přivítejte toho, kdo má tohle všechno tady na svědomí!" křičí moderátor květnové demonstrace na pražském Staroměstském náměstí do davu, když na pódium svižným krokem vybíhá šestadvacetiletý muž, donedávna student bohemistiky, filozofie a teologie Mikuláš Minář. Tisíce lidí aplaudují. Později se Minář v zákulisí obrací na své kolegy: "Příště ne tak pompézně, nejsem rocková hvězda."
Tou skutečně není, ale coby hlavní postavě hnutí Milion chvilek pro demokracii se mu podařil kousek, o němž mnozí rockeři marně sní. Opakovaně naplnit hlavní pražská náměstí. Naposledy uplynulé úterý Václavské, kde se sešlo až padesát tisíc demonstrujících.
Mladý muž s ryšavými vlasy a bradkou, pohybující se většinou ve svetru podobné barvy a okrových plátěných kalhotách, působí i kvůli své nevelké postavě nenápadně. U mikrofonu je ale sebejistý. Když hřímá "Někteří agrobaroni udělají pro dotace cokoliv!", mají jeho slova naléhavou razanci. Jihočechovi původem z Vodňan, kde firma premiéra Andreje Babiše vlastní mediálně často probíranou drůbežárnu, se podařilo to, co málokdo čekal: v dešti nebo v čase hokejového utkání zaplnit náměstí Čechy, kteří se už zdáli být k aférám současného předsedy vlády lhostejní nebo s nimi smíření. Do ulic vyšli kvůli tomu, že Babiš vyměnil ministra spravedlnosti pouhý den poté, co policie navrhla premiéra obžalovat z dotačního podvodu.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekByl tak vychovaný
"Postupně se zlepšujeme. První demonstrace byla špatně ozvučená, lidé skoro nic neslyšeli. Na té další zase byly projevy strašně dlouhé, takže to celé trvalo skoro tři hodiny," odkazuje Minář při rozhovoru v restauraci na Žižkově, kde bydlí, ještě na loňská shromáždění proti trestně stíhanému premiérovi. Na krku má dřevěný křížek a usmívá se. Jeho známí ho popisují jako spíše tichého a přemýšlivého člověka, který ale jde do věcí naplno. "Proto dokáže být i plamenný, když mluví k lidem," říká Minářův spolupracovník z Milionu chvilek pro demokracii, téměř o třicet let starší softwarový konzultant Dušan Vaněk.
Mikuláš Minář se narodil až téměř čtyři roky po listopadové revoluci. On i jeho rodiče jsou věřící, hlásí se k bratrské církvi. Sám se nechal pokřtít z vlastního rozhodnutí ve čtrnácti letech.
Otec František Minář provozuje na vodňanském sídlišti bar s bowlingem. Podnik stále nese předrevoluční název Družba.
"Mě vyhodili v roce 1982 ze zemědělské fakulty. Podepsal jsem petici proti rozmístění raket a pak k vyloučení stačilo jedno usnutí na semináři, když jsem na něj přišel z nějakého tahu. Estébáci mě zvali na výslechy i kvůli 'protistátnímu' vtipu, který jsem jednou řekl v hospodě. Proto klukovi fandím v tom, co dělá. Byli tak se sestrou vychováni, chodili do skautu," vypráví pan Minář a v televizi u pípy má naladěný Pink Floyd Channel.
Když jeho syn přišel před rokem a půl s první peticí proti premiérovi, podepsal ji. "Myslel jsem, že mu to vydrží tak tři čtyři měsíce," podotýká otec. Jeho potomek se prý dříve o politiku příliš nezajímal. "Ale zapomněl jsem, jak byl vždycky strašně zarputilý. Už jako hodně malý kluk, když jsme mu nechtěli něco dovolit, bouchal hlavou o zem. Čím více ho to bolelo, tím více bouchal," vybavuje si Minář starší.
Jeho syn vypráví, jak podnikl tři pěší poutě, na nichž si ověřil, že když se pro něco rozhodne, "tak to dokáže".
V devatenácti šel sám z Vodňan do slovenských Košic, poté s kamarádem z domova do italských Benátek a nakonec se svou budoucí manželkou do Terstu.
Minář je už dva roky ženatý, vzal si studentku psychologie, jež prý není členkou Milionu chvilek, ale činnost podporuje a chodí na demonstrace.
Z dětství si Mikuláš Minář vybavuje coby první dějinnou událost útok na newyorská Dvojčata z roku 2001 a pak třeba vstup Česka do Evropské unie tři roky poté. Do sedmnácti hrál závodně fotbal, chvíli i první dorosteneckou ligu za České Budějovice. "Zároveň to byl výborný student. Nevím, jestli vůbec měl někdy nějakou dvojku. Ve fyzice, kterou jsem ho učil, exceloval," vzpomíná ředitel Českého reálného gymnázia v Českých Budějovicích Alois Bohůnek.
Sestra mi řekla: Super, budeš osmnáctá, kterou zavřou. Za Babiše se lidi začali znovu bát říkat, co si myslí.
Ovlivněn kantorem češtiny si ale k vysokoškolskému studiu vybral bohemistiku a filozofii na pražské filozofické fakultě. Pak si přibral ještě teologii na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Farářem se ale stát netouží, podle vlastních slov chce být učitelem na střední škole. Přivydělával si jako noční hlídač a lektor prevence šikany na školách.
Před parlamentními volbami 2017 mu ve schránce přistál leták hnutí ANO nazvaný Smlouva Andreje Babiše s občany České republiky. "Připadalo mi jako velká drzost, že trestně stíhaný politik a agent StB tam píše, jak se zasadí o rozvoj demokracie, vymahatelnost práva a rovnost lidí před zákonem," líčí Minář.
Dva dny před volbami procházel pražskou Národní třídou a zrovna se rozezněl zvon z tamního kostela.
"Došlo mi, že to musí být stejný zvon, jaký slýchal básník Jan Zahradníček a další lidé zavření v 50. letech v nedaleké Bartolomějské ulici. Mrazilo mě, ale říkal jsem si, že něco podobného se naštěstí vrátit nemůže, protože máme demokracii. Jenže když jsem pak stál u urny ve volební místnosti, pustil si člen volební komise na mobilu píseň Highway to Hell."
Na tyto dva zážitky, pro někoho takřka na hranici mystiky, si Minář vzpomněl, když média zanedlouho zveřejnila výsledky voleb. Babiš jasně zvítězil, společně s křesly komunistů a populistů z SPD byl blízko ústavní většině. "Babička říkala, že všechny její kamarádky volily ANO. Prý že lidi z toho Babiše aspoň něco mají. Po Vodňanech se rozneslo, že měsíc před volbami pro pracovníky drůbežárny zlevnil salám," vypráví.
Tehdy mu už moc do smíchu nebylo a během diskusí s přáteli na teologické fakultě přišel na nápad vzít premiéra "za slovo". Sepsali petici Chvilka pro Andreje, v níž předsedu ANO vyzvali k plnění předvolebních slibů. Text mu dokonce osobně předali během shromáždění 17. listopadu 2017. Mezitím evropský úřad OLAF vydal zprávu, že v Babišově kauze mohlo jít o dotační podvod, a bratislavský soud zamítl premiérovu žalobu proti tvrzení, že byl agentem StB. Studenti jej tedy 25. února 2018 na výročí komunistického puče vyzvali k rezignaci a založili platformu Milion chvilek pro demokracii.
Toto hnutí svolalo první demonstraci nazvanou Za slušného premiéra. A 9. dubna 2018 na Václavské náměstí podle pořadatelů přišlo asi deset tisíc lidí. Organizace chvílemi drhla, proto se během následujícího roku spojili při pořádání demonstrací s produkční firmou Netwin.
"Záleží mi na tom, jak to bude v naší zemi vypadat, a proto se snažím pomoct," říká majitel společnosti, sedmadvacetiletý Robin Suchánek chvíli poté, co se s Minářem radostně objal po skončení květnové demonstrace na Staroměstském náměstí. Gesto bylo jasné: akce se povedla, téměř vše klaplo, přišlo na třicet tisíc účastníků. Podle Mináře Suchánek poskytuje své služby pouze za provozní náklady.
Minář ujišťuje, že akce jsou financovány výhradně z darů, jež přicházejí na transparentní účet. Ten je k vidění na stránkách Milionu chvilek. Do minulého úterý před uzávěrkou tohoto čísla tam přišlo přes 900 tisíc korun a zhruba o 300 tisíc méně se utratilo.
"Na dlouhodobou činnost, provoz a rozvoj spolku" je určena platební brána na portálu Darujme.cz. Konto ale k veřejnému nahlédnutí není. Podle Mináře se tam minulý týden nacházela částka jeden milion dvě stě tisíc korun od 1400 dárců. Předseda zdůrazňuje, že spolek nepřijímá peníze od politických stran ani od státu.
Největší dar, který zatím do minulého víkendu obdrželi, bylo dvě stě tisíc korun od Nadačního fondu Zeměkvět, který založil podnikatel v IT Tomáš Kozelek.
Ani Havel, ani Kristus
Předseda Milionu chvilek před několika týdny přerušil studia, aby se mohl naplno věnovat svému hnutí. To se příliš nelíbilo jeho rodičům. "Mikuláš mi řekl, ať to tolik neřeším, Havel ani Kristus prý taky neměli tituly," usmívá se Minář starší.
Jeho syn je od loňska jediným zaměstnancem Milionu chvilek na plný úvazek, dva lidé tu pak pracují externě na částečný. "Na přípravu akce máme týden, to je šibeniční lhůta," podotýká Mikuláš Minář. Šef "Chvilek" si podle svých slov určil mzdu 70 korun na hodinu. Tvrdí ale, že letos si ještě žádné peníze nevyplatil, loni bral šestnáct tisíc měsíčně. Dodává, že nyní žije z úspor rodičů, tedy otce hostinského a matky, jež pracuje v kanceláři.
Už jako malej kluk, když jsme mu nechtěli něco dovolit, bouchal hlavou o zem. Čím víc ho to bolelo, tím víc bouchal.
Na nynějších demonstracích Milionu chvilek se volá po odstoupení problematické ministryně spravedlnosti Marie Benešové a po rezignaci premiéra. Pro Mináře a spol. je ale důležité ještě něco jiného. "Občané dali najevo, že jim není jedno, co se v zemi děje. Buduje se tu komunita lidí, kteří jsou ochotni postavit se za demokracii," zdůrazňuje mladý aktivista.
Minulé týdny se demonstrovalo celkem ve 130 městech a obcích a nechyběly ani Minářovy domovské Vodňany. Druhé květnové pondělí se na tamním náměstí sešlo asi třicet lidí. Svolal je jeden ze známých šéfa Milionu chvilek, mnozí místní ale neměli o akci potuchy.
"Byli jsme v hospodě na hokeji a po cestě domů jsme si všimli, že u pomníku z války stojí skupina lidí. Říkal jsem si: Co to je? Vždyť 8. května už bylo… A pak nám někdo řekl, že je to demonstrace proti Babišovi," vypráví ve vodňanském baru patřícím Minářově otci čtyřicátník Josef Hrachovec, operátor z místní strojařské fabriky. Mikuláši Minářovi prý fandí, myslí si ale, že ničeho nedosáhne. "I když se do vlády dostanou jiní, budou si dělat, co chtějí oni, a ne co chceme my," uzavírá. Babiše prý nevolil. Jeho žena Monika, bývalá zaměstnankyně Babišovy drůbežárny, jež nyní pracuje jako servírka, však ano. "Už ale nebudu," slibuje.
Cesta od Leninovy mumie
Kolem Mikuláše Mináře se v Praze pohybuje několik nejbližších spolupracovníků a desítky dobrovolníků. Místopředsedou hnutí je čtyřiadvacetiletý Benjamin Roll, který studuje na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, kde se také s Minářem seznámili. Mladík z Prahy, který na demonstrace chodí v tričku s portrétem Václava Havla, se chce stát farářem. Jeho otec je zvukař, který pomáhá i ozvučením demonstrací, maminka učí sociální práci na Evangelické akademii. "Rodiče v disentu nebyli, ale na protest proti režimu nechodili volit. Doma jsme se o politice vždycky bavili a skoro všechny rodinné oslavy sklouzly k diskusím o aktuálním dění," vybavuje si Roll.
Po této průpravě a angažmá v církevní mládeži mu přišlo samozřejmé, že Minářovu nabídku "něco udělat" přijal.
O generaci starší je další důležitá postava Milionu chvilek, pětapadesátiletý Dušan Vaněk. Během demonstrací čile pobíhá s notebookem pod pódiem, zajišťuje všechen cvrkot od včasného příchodu vystupujících po nasazování klipů či osvětlení. Sedmnáct let žije v Praze a živí se počítačovým poradenstvím, předtím pracoval jako učitel na základní a umělecké škole. Milionu chvilek se nabídl sám.
"Jsem z Břeclavi a 21. listopadu 1989 jsem byl na první tamní demonstraci. Hned si mě pozvali na kobereček na okres, že takhle by se učitel chovat neměl. Tak už jsem na těch náměstích zůstal a spoluzakládal jsem tam Občanské fórum. No a podruhé jsem se takhle naštval po posledních parlamentních a prezidentských volbách," vysvětluje Vaněk, proč se po letech začal znovu angažovat − po malém intermezzu v později zkrachovalé straně Unie svobody na přelomu tisíciletí.
"Chvilkaři" z Prahy, Brna a dalších velkých měst mají výhodu, že se pohybují v početné partě podobně smýšlejících lidí. Ale demonstrace na malých městech a obcích často zajišťují osamělí vlci a vlčice, kteří musí počítat jen s minimální podporou a někdy spíše nezájmem až nepřátelstvím. Podobně jako tomu bylo u disidentů z venkova za minulého režimu.
Jana Filipová, která dnes organizuje demonstrace Milionu chvilek v Domažlicích, a na Andreje Babiše dokonce sama podala žalobu, se však před rokem 1989 pohybovala na opačné straně barikády.
Když Dušan Vaněk v listopadu před třiceti lety demonstroval v Břeclavi, říkala si prý: "Co ti studenti chtějí? Vždyť se máme dobře!"
Demonstrace na malých městech často zajišťují osamělí vlci a vlčice, kteří musí počítat jen s minimální podporou a někdy spíše nezájmem až nepřátelstvím.
Bylo jí teprve jednadvacet, vychoval ji nevlastní otec, přesvědčený komunista a voják z povolání.
Bydlela v západočeském Stříbře, vychodila střední zdravotnickou školu, ale ve zdravotnictví nenašla místo, a tak pracovala ve skladu mlékárny. V SSM měla na starosti letní aktivity. Za odměnu jela coby patnáctiletá na výlet do Moskvy, kde spatřila Leninovu mumii.
"Až švagrová, která byla v OF, mi otevřela oči: vyprávěla mi třeba, kolik lidí bylo za komunistů zavřených," vzpomíná Jana Filipová, krátce ostříhaná rázná žena, v domku v Kolovči u Domažlic, kde žije se svým přítelem z Ukrajiny.
Na začátku 90. let vzývala Václava Klause a vstoupila do ODS. Zklamal ji prý ale pakt se sociálními demokraty zvaný opoziční smlouva a ze strany vystoupila. Politiku z jejího života pak vytlačily osobní trable. Porodila tři děti, ale s oběma otci svých dětí se rozvedla. Často se stěhovala a měnila zaměstnání: živila se jako prodavačka, laborantka, pojišťovačka. Nyní pracuje jako dělnice v nedaleké továrně na převodovky a přivydělává si coby kurýrka úředních zásilek.
Sejdeme se u soudu, pane Babiši
"Probudila jsem se zase až během posledních prezidentských voleb. Vadí mi orientace Miloše Zemana na Východ," vypráví žena, jež má prý naposlouchaný celý rozhlasový seriál o perzekuci za minulého režimu v projektu Paměti národa. Tohoto sdružení se stala i členkou. A také si dojela na mítink Zemanova protikandidáta Jiřího Drahoše do Plzně a nabídla jeho štábu svou pomoc. Roznášela volební letáky a placky.
Loni v červenci pak vyrazila do Prahy před Poslaneckou sněmovnu, kde s ostatními demonstrovala proti jmenování vlády s podporou komunistů. Babiš poté v televizi prohlásil, že šlo o placené demonstranty. "Volal mi kamarád: Kolik jsi za to dostala? To mě hrozně naštvalo, a tak jsem napsala Babišovi doporučený dopis, že mou jedinou motivací byl on a že po něm žádám omluvu." Dopis pověsila na Facebook, do rána měla dva a půl tisíce lajků a dnes jich má čtyřikrát tolik.
"Už kvůli těm lidem jsem si řekla, že to dotáhnu do konce," prohlašuje. Rozjela se tedy na Babišovu autogramiádu do Plzně, vystála si frontu a řekla premiérovi, že mu poslala dopis a čeká na jeho omluvu. Překvapený Babiš tvrdil, že nic nedostal a omlouvat se nebude. Paní Filipová se s ním rozloučila slovy "Tak na shledanou u soudu" a podala na předsedu vlády žalobu na ochranu osobnosti. Letos v únoru zaplatila potřebný soudní poplatek a čeká, jak se kauza vyvine.
Petici Milion chvilek pro demokracii podepsala jako jedna z prvních. Loni v únoru se totiž dostala do pražského Divadla Archa, kde byla iniciativa veřejně představena. Žena z Kolovče je v pořadí její osmnáctou signatářkou. "Sestra mi řekla: Super, budeš osmnáctá, kterou zavřou. Za Babiše se lidé začali znovu bát říkat, co si myslí," poznamenává Filipová.
Po letošním dubnovém jmenování ministryně Benešové chtěla jet demonstrovat do Prahy, ale na webu hnutí si všimla, že shromáždění se chystá také v blízkých Domažlicích, a tak vyrazila tam. Na domažlickém náměstí se poslední dubnové pondělí sešlo v dešti 45 lidí. "Nejdřív jsme tam jen tak mlčky postávali a nikdo nic neříkal. Vylezla jsem tedy na kašnu a zeptala se: Kdo nás sem svolal? Nikdo se ale neozval. Tak jsme si chvíli povídali o Benešové a slíbili si, že se sejdeme znovu."
Filipová pak napsala do centrály hnutí, odkud jí poslali jméno a e-mail jakési ženy, která prý domažlické shromáždění nahlásila. "Už jsem po ní ale nepátrala, založila jsem facebookovou skupinu Domažlicko není slepé a svolala demonstraci na další pondělí," vypráví. Z Milionu chvilek jí zaslali manuál, jak postupovat: že má shromáždění nahlásit na úřad, akce samotná by pak měla mít náležitosti jako přivítání, několik proslovů, na závěr by si lidé měli zazpívat hymnu a pořídit společnou fotografii, kterou potom pošlou na ústředí Milionu chvilek do Prahy.
Na domažlické náměstí na druhé shromáždění dorazilo už zhruba 130 lidí a promluvil tam mimo jiné plzeňský chartista Vladimír Líbal. "Napsala jsem mu předtím, že poprvé v životě organizuji demonstraci, jestli by mi nekryl záda," usmívá se Jana Filipová, která tento týden v úterý zamířila do Prahy, protože si nechtěla nechat ujít demonstraci na Václavském náměstí. "Možná neodstraníme Benešovou a Babiše, ale má smysl ukázat voličům ANO, že si vybrali špatně," říká.
Sousedé ani spolupracovníci ve fabrice jí prý sice podporu výslovně najevo nedali, ale "stále ji zdraví". Odpůrci si to s ní vyřizují pouze anonymně na sociálních sítích. "Trochu mě mrzelo, když mi dcera vytkla, že bych měla být spíše s vnukem než jezdit po demonstracích. Řekla jsem jí ale, že to dělám právě kvůli němu."
Zarputilí proti Babišovi
Zarputilí proti Babišovi
