Je všední den před polednem. Zatímco ostravská Stodolní ulice, zdejší vyhlášená zábavní lokalita, ještě tvrdě spí, bar 2to2, který sídlí nedaleko, má už dávno otevřeno. Vcházím dovnitř, objednám si, obdržím plastovou kartičku s číslem a majitel podniku Filip Mach zpoza baru oznámí, že už mi běží čas. Právě doba, kterou hosté stráví uvnitř baru, rozhoduje o výši útraty.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekNápoje a pochutiny se tu prodávají za nákupní cenu. Půllitrová lahvová plzeň vyjde na pětadvacet korun, Jägermeister na devatenáct, Jack Daniel's stojí dvacet devět a tak dále. Ale teď hlavní devíza podniku: do páté hodiny odpolední zaplatí zákazník za každou půlhodinu strávenou v baru pětadvacet korun, večer ho stejný čas stojí o deset korun víc.
Pravidlo tří návštěv
Moje první myšlenky vedou k závěru, že podobný nápad − ačkoliv si jej dokonce autor nechal patentovat − nemůže mít naději na úspěch. Nedaří se mi zbavit se představy zákazníka, jenž do sebe "obrátí" lahev rumu během hodiny a vítězoslavně, ačkoliv nepříliš rovně, odchází domů.
Jenže Filip Mach to vyvrací. "Tohle tady ještě nikdo nezvládl. Ale je pravda, že ze začátku lidé pili rychle. Za dvacet minut stihli třeba deset panáků a pak odešli do Stodolní. Proč ne, aspoň je to dostihlo až tam a nedělali bordel tady. Postupně ovšem i ti otrlejší pochopili, že není kam spěchat," líčí proměnu klientely svého baru. Dnes je prý průměrná doba návštěvy dvě hodiny a pětačtyřicet minut. "Přesně řečeno platí pravidlo tří návštěv: člověk přijde poprvé a pije rychle, co zná. Podruhé totéž pije pomalu a potřetí už zkouší nové věci."
Když už mě napadlo otevřít si bar, chtěl jsem to udělat někde, kde nikoho neznám.
Svérázný koncept evidentně funguje. Svědčí o tom i fakt, že podnik 2to2 v únoru oslaví třetí narozeniny a do světle zeleného ostravského domu, kde kdysi býval sexshop, přichází podle majitele čím dál víc lidí.
Nikdo nebyl spokojený
Do pohostinství se Filip Mach přitom pustil naslepo − dvacet let se živí jako fotograf a pro fotoaparát nejde daleko ani v současnosti. "V gastronomii jsem vůbec pracovat nechtěl. Moc nevyhledávám lidi a jejich společnost, spíš jsem zvyklý schovávat se za foťák," rozhodí rukama. Jako introvert ovšem nepůsobí − neustále se usmívá, vtipkuje a energicky vypráví. Například o tom, že otevřít vlastní bar, kde se platí za čas, ho napadlo v jedné z pražských kaváren, kde na notebooku retušoval fotografie. "U toho dokážu vypít opravdu hodně kafe," pokračuje. Opravdu hodně kávy v tomto případě znamená i patnáct šálků za den.
"Objednal jsem si tehdy cappuccino za devadesát korun. Bylo tak malé, že takových bych s přehledem vypil deset, jenže bych tam nechal devět stovek. Nakonec jsem si dal jen to jedno, seděl jsem u stolu tři hodiny a majitel podniku na tom vydělal asi osmdesát korun. Ani jeden z nás nebyl spokojený a personál už vůbec ne, takže bylo všechno špatně." Filip Mach proto začal přemýšlet, jak by se podnikání v gastronomii dalo pojmout jinak.
Vymyslel koncept založený na tom, že všichni zákazníci přesně vědí, za kolik se zboží nakupuje od dodavatelů.
"V běžném baru to funguje tak, že čím lepší nápoje člověk pije, tím víc přispívá na provoz daného podniku, protože na dražším pití má provozovatel vyšší marži. Nechtěl jsem, aby byli zákazníci biti na tom, že si dávají lepší alkohol," vysvětluje podnikatel a dodává, že v jiných barech lidé za tytéž drinky zaplatí přibližně dvaapůlnásobek než v jeho 2to2. Jednou z hlavních myšlenek projektu je tak umožnit zákazníkům, aby ochutnali zajímavé druhy alkoholu za dostupnou cenu.
Bar jako sociologický experiment
Filip Mach se sice v Ostravě narodil, celý dosavadní život však strávil v zahraničí a Praze. "Když už mě napadlo otevřít si bar, chtěl jsem to udělat někde, kde nikoho neznám. V Praze znám spoustu lidí skrz focení a mám tam hodně přátel, kteří by do baru chodili za mnou, ne kvůli jeho filozofii," vysvětluje, že by tak nezjistil, zda má projekt šanci opravdu na trhu uspět.
Ostravský bar 2to2 tak v podstatě byl a stále je "sociologickým experimentem". "Vlastně mě překvapilo, jak se ujal. Byl to prostě pokus, o provozu baru jsem nevěděl vůbec nic." Radil se prý jen s několika přáteli z oboru, protože si rád vyslechne konstruktivní kritiku. "Začali v tom nápadu hledat chyby, ale žádné nenašli," směje se.
Původně chtěl Filip Mach žádat o podnikatelskou půjčku, když ale projekt vylíčil finančnímu poradci, dostal pozvánku na soukromou schůzku a posléze také nabídku na bezúročný úvěr v případě, že banka bude mít možnost poskytnout úvěry také potenciálním franšízám. "Půjčku jsem si nakonec nevzal. Ale byl to jasný signál, že mám podnik otevřít."
Filip Mach se kvůli tomu přestěhoval zpátky do rodného města a v prvních měsících za barem odpracoval i čtyři sta hodin měsíčně. Všechno se učil za pochodu. "Prvních čtrnáct dní nepřišla ani noha, ale pak se to rozkřiklo a od prvního měsíce nemusím bar dotovat," říká spokojeně.
Nevadí mu ani, když si hosté donesou vlastní jídlo nebo pití − a proč by prý také mělo. "Jednou jsem venku našel schovanou lahev vína. Vzal jsem ji dovnitř, postavil majitelům na stůl a řekl, ať ji klidně dopijí v baru," vypráví s tím, že na EET účtence se každému návštěvníkovi objeví časové jednotky s běžným DPH jednadvaceti procent za pronájem prostor.
Na štěstí!
Fotografii se Filip Mach věnuje nadále, i když už dávno ne v takové míře jako kdysi. Profesi si udržuje především kvůli kontaktům v branži. "Třeba se k focení na plný úvazek budu chtít jednou vrátit. Můj přístup je ale takový, že nemám plán. V minulosti mě srazilo auto a já si uvědomil, že se život může ve vteřině obrátit vzhůru nohama. Ostatním jejich plány neberu, ale sám na ně nespoléhám," vysvětluje.
Dalším pobočkám a budoucí expanzi svého projektu se Filip Mach nebrání, protože pokud prý něco funguje v Ostravě, pak už to může fungovat všude. Zároveň věří, že "jeho" princip by mohl změnit svět gastronomie − odhaluje skutečné preference zákazníků, reálné chutě i ceny. Kromě toho, že podnik 2to2 funguje jako bar, odehrávají se tu i různé přednášky a na zdech jsou tu vystavovány obrazy a fotografie. "Podnik není jen o levném popíjení," říká majitel.
"Člověk nemusí chlastat jako Dán a šklebit se u každého panáka," ukazuje na třicetiletou Metaxu, která se prý běžně v barech neobjevuje. A když už ano, sklenička stojí nejméně dvě stě padesát korun.
V 2to2 stojí osmdesát devět korun, zatímco její "prababička", speciální Metaxa AEN, nastavila laťku nejdražšího alkoholu v nápojovém lístku Machova baru na 2468 korun.
Filip Mach bere z police dvě skleničky. "Tak na štěstí."
"Na štěstí?" zvednu obočí.
"No jo. Na palubě Titaniku byli taky skoro všichni zdraví − a jak dopadli. Prostě neměli štěstí."
