Vlaky společnosti Renfe dosahují rychlosti 310 kilometrů v hodině.
Foto: archiv HN
Cestování vlakem je "in". V západní Evropě železnicí jezdí manažeři i běžní zaměstnanci stejně jako rodiny s dětmi či výletníci. Cesta po kolejích, když si ji dobře naplánujete, šetří čas i nervy a ve srovnání s autem nebo letadlem nemusí vycházet draho.

Pro srovnání vlaku, auta a letadla jsme si zvolili tři "prázdninové" nebo výletní trasy. První vedou zeměmi s moderními rychlovlaky (Francie, Španělsko), ta třetí naopak střední Evropou, kde železniční doprava zatím stále poněkud pokulhává.

Použili jsme vyhledávač letenek Skyscanner, všechny letenky byly na stejné datum 9. srpna. U cest letadlem je k samotné délce letu nutné ještě přičíst čas strávený dopravou na letiště (často na okrajích měst) a odbavením (alespoň 45 minut až 1 h před odletem). Pro vyhledání optimálního spojení autem po silnici jsme zvolili stránky ViaMichelin.com.

reklama

Paříž–Marseille

V Marseille a okolí očekávají letos příjezd až osmi milionů turistů.

Vlakem: cesta trvá tři hodiny, za jednosměrnou jízdenku zaplatíte obvykle 120 eur (zhruba 3100 Kč), při včasné internetové rezervaci to ale může být také jen 25 eur (asi 650 Kč)

Autem: cesta vede po dálnici a trvá sedm a půl hodiny. Za benzín a dálniční poplatky zaplatíte přibližně 140 eur (asi 3650 Kč).

Letadlem: samotná cesta letadlem trvá hodinu a 25 minut, nejlevněji – 1122 Kč – vychází nízkonákladový Ryanair. Z letiště v Beauvais ale trvá autobusem cesta do centra Paříže hodinu a 15 minut, lístek stojí 315 Kč. Z centra Marseille jezdí kyvadlově autobus na letiště. Cesta trvá 30 minut a za lístek v přepočtu zaplatíte 220 Kč. Celkově vám tedy cesta zabere přes tři hodiny a zaplatíte 1657 Kč.

 

Kolébka rychlovlaků patří k zemím, kde cestování po železnici prakticky vytlačilo vnitrostátní leteckou dopravu a kde je vlak pro přesuny mezi většími městy nejpřirozenější možností ze všech druhů dopravy. Francouzská síť je také dobře propojena s okolními zeměmi, rychlovlaky dnes v krátkých intervalech spojují Paříž i další města se státy Beneluxu, s Německem, Švýcarskem a prostřednictvím Eurotunelu i se Spojeným královstvím.

Naproti tomu síť francouzských železnic není tak hustá jako například v Německu a jízdné je i na západoevropské poměry vysoké. Více než v jiných zemích tady platí, že nákup na internetu předem ušetří mnoho peněz.

Na dovolené využijete francouzské železnice nejspíše při „poznávačce“ pro přesuny mezi městy, je ale třeba si cestu naplánovat předem, jinak se nedoplatíte. Vlak se hodí i pro popojíždění podél jižního pobřeží; pokud trávíte třeba týden někde na francouzské Riviéře, tak návštěva Monaka či Cannes je mnohem snazší vlakem, než se trápit automobilem.

A kde hledat „vlajkové lodi“? Na několika francouzských tratích dnes TGV expresy uhánějí rychlostí 320 km/h, například mezi Paříží a Štrasburkem (LGV Est). Nejfrekventovanější vysokorychlostní tratí zůstává 750 kilometrů dlouhé spojení mezi Paříží a Marseille, které rychlovlaky překonají za rovné tři hodiny.

 

Madrid–Barcelona

Güellův park v Barceloně

Vlakem: cesta trvá 2,5 hodiny, jednosměrnou jízdenku můžete při včasné internetové rezervaci koupit už od 42 eur (zhruba 1100 Kč).

Autem: po dálnici pojedete necelých sedm hodin, za dálniční poplatky a benzin zaplatíte 102 eur (přibližně 2650 Kč).

Letadlem: za jednosměrný hodinový let se společností Vueling zaplatíte 1253 Kč. Z centra Barcelony se na letiště dostanete autobusem. Ten jezdí každých 5 minut, cesta trvá půl hodiny a jízdenka vás vyjde v přepočtu na zhruba 150 Kč. Z letiště v Madridu se do centra dostanete metrem. Cesta trvá 15 minut a cena za jízdenku je v přepoštu asi 130 Kč. Celkově tedy za cestu utratíte přibližně 1536 Kč a potrvá hodinu a 45 minut.

 

Z popelky evropským lídrem: takové jsou ambice španělské železniční sítě. Zaostalá železniční doprava se na Pyrenejském poloostrově v posledních dvou dekádách radikálně zmodernizovala, Španělé stavěli vysokorychlostní tratě tempem v jiných evropských zemích nevídaným. Konečným cílem je propojit rychlými tratěmi správní střediska všech španělských administrativních oblastí.

Technologický posun kupředu však samozřejmě není zadarmo a pocítí to i cestující: kdysi laciné tarify na španělských dráhách se proměnily v jedny z nejvyšších na kontinentě. Páteřní síť španělských železnic je navíc koncipována tak, že poslouží spíše domácím a obchodníkům než turistům. Pohled na mapu španělských tratí připomíná pavučinu se středem v Madridu, který je zdaleka nejdůležitějším železničním uzlem. Jde ovšem o síť dosti řídkou, do mnoha oblastí koleje vůbec nevedou.

Nejvytíženější španělskou tratí je spojení mezi Madridem a Barcelonou: více než 600 kilometrů zvládnou expresy AVE za rovné dvě a půl hodiny a dosahují rychlosti 310 km/h. Pro turistický provoz může být zajímavá pobřežní trať mezi Barcelonou, Valencií a Alicante a také železnice v Andalusii: třeba cesta do historické Córdoby od pobřeží, tedy z Málagy, trvá po kolejích pouhou hodinu. A díky zprovoznění rychlotratí z Madridu na jihovýchod je dnes možné si udělat výlet z Valencie či Alicante do španělské metropole během jediného dne.

 

Praha–Krakov

Panorama hradu Wawel, sídla polských králů a symbolu Krakova.

Vlakem: nočním spojem pojedete 8 hodin 20 minut, za jízdenku tam zaplatíte okolo 600 Kč.

Autem: cesta trvá 5,5 hodiny, za benzin dáte asi 77 eur (přibližně 2000 Kč).

Letadlem: z Prahy není přímé spojení, za letenku s přestupem v Německu zaplatíte 6308 Kč, cesta trvá 3 hodiny 15 minut. Z centra Prahy se na letiště dostanete hromadnou dopravou, například trasa metrem ze zastávky Muzem na Dejvickou a dále autobusem č. 119 cesta zabere 35 minut a za lístek zaplatíte 32 Kč. Z terminálu letiště Krakov vás bezplatný kyvadlový autobus odveze na vlakovou stanici. Vlakem jste v centru Krakova za necelých 20 minut. Jízdenka stojí v přepočtu zhruba 70 Kč. Celkově tedy cesta trvá 4 hodiny 10 minut a zaplatíte za ni 6412 Kč.

 

Zastaralý vozový park, zanedbaný kolejový svršek a rychlost dost často šnečí: polské železnice trpí obvyklými východoevropskými neduhy a výjimek z tohoto pravidla není mnoho. Cestování vlakem po zemi severního souseda tak nejspíš zvolíte, jen pokud jste opravdoví železniční fandové, případně když nevíte, jak zabít čas. Vždyť třeba na 80 kilometrů dlouhé trase mezi Katovicemi a Krakovem – tedy na relativně hlavní trati – strávíte ve vlaku těžko uvěřitelné dvě a čtvrt hodiny, a to i v takzvaném rychlíku.

Pro delší cesty z České republiky do Polska lze vlak rozumně využít prakticky jen na trase z Prahy (případně Pardubic, Olomouce, Ostravy) do Krakova či Varšavy. Do obou měst směřují denně noční rychlíky a ceny jízdenek z Prahy se pohybují kolem 600 CZK s možnými příplatky za lehátko/lůžko. Pokud byste ale chtěli dojet například na baltské pobřeží do Gdaňsku, tak na cestě z Prahy strávíte nějakých 15 hodin. Ceny jednorázových jízdenek jsou v Polsku podobné jako v Česku, a pokud se odhodláte pro „síťovku“ prostřednictvím InterRailu, zaplatíte stejně jako na Slovensku.

Rychle se modernizující Polsko má ale ambice i v železniční dopravě a možná se stane první zemí středovýchodní Evropy s plnohodnotnou vysokorychlostní tratí – tak o tom alespoň hovoří plány polského státního dopravce PKP. Rychlá síť má mít zpočátku podobu písmene Y, které by spojilo Varšavu přes Lodž s Poznaní; druhá větev „ypsilonky“ by směřovala do Vratislavi. I v Polsku ovšem tyto plány zatím narážejí na nedostatek financí a neujasněné možnosti čerpání spoluúčasti z evropských fondů.

 

Více o cestování vlakem po Evropě si přečtěte v IN magazínu Hospodářských novin, který vychází ve středu 12. června. Dozvíte se mimo jiné, jak a za kolik si koupit výhodné síťové jízdenky v Německu, Rakousku nebo Itálii.