Jiřina Švorcová
Foto: ČTK
Po dlouhé nemoci zemřela dnes v Praze ve věku 83 let divadelní a filmová herečka, komunistická funkcionářka Jiřina Švorcová. Informaci serveru Novinky.cz potvrdil ČTK předseda KSČM Vojtěch Filip.

Herečka od  května ležela ve vážném stavu v nemocnici v pražských Střešovicích udržována v umělém spánku. Podle Novinek.cz jí selhávaly důležité životní funkce.

Jiřina Švorcová se v povědomí českých diváků uchovává díky svým třem nejvýraznějším rolím. První z nich je role z populárního „easternu“ o strážcích hranic Král Šumavy z roku 1959. Už tady si vyzkoušela roli „ženy za pultem“, kterou pak plně rozvinula v normalizačním seriálu, jenž dodnes mezi televizním obecenstvem požívá podivuhodné popularity.

Třetí role je mimoumělecká – patetické vystoupení na setkání v Národním divadle, kde „kulturní elita národa“ podepisovala takzvanou Antichartu v roce 1977. Po listopadu 1989 pak na toto své politické angažmá navázala svými vystoupeními na komunistických 1. májích.

reklama

Bez lítosti a pochybností

Během normalizace se jméno Jiřiny Švorcové objevovalo spíše ve zpravodajství než v titulcích televizních her či filmů. Herečka, která byla dlouhá léta členkou souboru Vinohradského divadla, se totiž od poloviny 70. let pohybovala v nejvyšších patrech politiky. Zasedala v ústředním výboru komunistické strany, působila v čele svazu dramatických umělců a převzala řadu režimních ocenění. Svého politického angažmá ale Švorcová nikdy nelitovala.

Bez pochybností vzpomínala i na procítěný přednes takzvané Anticharty, kterou přečetla v lednu 1977 na shromáždění umělců a kulturních pracovníků v pražském Národním divadle.

"Mně to nešlo proti srsti. Pavel Kohout a Jiří Pelikán byli lidé, za kterými jsme v mládí šli, od nichž jsme se učili. Měla jsem pocit, že zběhli od praporu," řekla Švorcová před několika lety. Na působení Švorcové v čele Svazu českých dramatických umělců ale všichni nevzpomínají jen ve zlém.

Zachráněná Bohdalová

Podle pamětníků totiž Jiřina Švorcová pomohla některým svým kolegům, kteří se ocitli v problémech. Například Jiřině Bohdalové, za kterou se kdysi přimluvila, když si "pustila pusu na špacír".

"Nikdy mi neublížila a svým způsobem si jí vážím, že nepřevlékla rychle kabát a nepoplivala si tím tak celý svůj život," řekla Bohdalová o Švorcové. Spíše pozitivní osobní zkušenost měli se Švorcovou i další - členové pražské Ypsilonky nebo loutkář Josef Krofta.

Jak se máte, pane Landovský?

Jinak ale Švorcovou vidí Pavel Landovský, který pod tlakem normalizačního režimu v 70. letech emigroval. "Dobrá herečka, ale špatný a hloupý člověk, který nevědomky podporoval totalitní vládu a její zločiny. Švorcová byla v týmu těch, kteří se zasloužili o můj déle než dvacetiletý zákaz v československých sdělovacích prostředcích," řekl.

S pobavením pak prý Landovský sledoval Švorcovou jako protagonistku rozhlasového seriálu Jak se máte, Vondrovi?, který psal pod pseudonymem.

Špidlova žačka

Jako na dobrou zejména divadelní herečku na Jiřinu Švorcovou vzpomíná řada lidí, kteří ji zažili na jevišti. Rodačka od Hradce Králové (narozena 25. května 1928) spojila svou kariéru s vinohradskou scénou, kam poprvé přišla už za války jako komparsistka.

"Z jednoho komparsu si mě pak vytáhl Jiří Frejka - doporučil mi, abych šla na konzervatoř, že prý jsem docela šikovná," vzpomínala na důležitý okamžik svého života.

Z konzervatoře, kde ji vyučoval - a také pomáhal formovat světonázor - mimo jiné zapálený komunista Václav Špidla (otec bývalého premiéra a eurokomisaře Vladimíra Špidly), zamířila na nově založenou Akademii múzických umění.

První profesionální nabídku dostala po škole v roce 1950 do Hradce Králové, kde ale strávila pouhý rok. Režisér Jan Škoda ji totiž angažoval do tehdejšího Divadla Československé armády, tedy na Vinohrady, kde působila až do neslavného odchodu po listopadu 1989.

Od Temna k hodinové výpovědi

Od začátku 50. let se uplatňovala před kamerou, debutovala v přepisu Jiráskova Temna. K výraznějším rolím patřila její traktoristka v agitce Cesta ke štěstí (1951), hrála i v Králi Šumavy (1959) a v roce 1962 ztvárnila Boženu Němcovou ve snímku Horoucí srdce.

Podílela se už na počátcích televizního vysílání, později Švorcová zaujala v řadě seriálů. Nejznámější je dodnes jako Anna Holubová z Dietlovy Ženy za pultem (1977). Často také hrála v rozhlase a nepřehlédnutelná byla jako recitátorka.

"V době normalizace, kdy jsem byla ve vysokých funkcích - členka ústředního výboru KSČ a předsedkyně svazu dramatických umělců - se mi nabídky vůbec nehrnuly," postěžovala si Švorcová před pár lety na to, že od počátku 70. let u filmu i pro své vytížení příliš nepracovala.

Přes členství ve vedení KSČ ale na hereckou dráhu nikdy nerezignovala, a tak to pro Švorcovou byl šok, když jí kolegové z Vinohrad na schůzi Občanského fóra vyjádřili v listopadu 1989 nedůvěru.

"Neměla jsem jiné východisko než dát hodinovou výpověď a jít do důchodu. Odehrála jsem poslední představení, vyklidila stolek, u kterého jsem stárla čtyřicet let, a sbohem navždy," řekla o svém odchodu ze souboru.

Švorcová sice vystoupila z Ústředního výboru KSČ, ve straně však zůstala. V posledních dvou dekádách se účastnila řady stranických akcí, kde často recitovala angažované verše.