Cukr
Foto: Shutterstock
Receptory sladké chuti pravěkým lovcům dávaly signál, že právě narazili na bohatý zdroj energie. V době nadbytku se touha po sladkém, která dříve člověku pomáhala přežít, mění v tak velké nebezpečí, že na ni například v USA chtějí uvalit daň. Seznamte se s démonem zvaným cukr.

Hm, to je sousto! Narazit na něco sladkého bylo pro pračlověka vzácností. Ale když se tak stalo, hned po prvním ochutnání jej cosi upozornilo, že je to jedlé a dobré.

Dnes víme, že mu vrozená schopnost rozlišit sladkou chuť signalizovala, že narazil na zdroj rychle využitelné energie, která mu dá sílu lovit nebo utéct před nepřítelem.

"Hlavním úkolem chuťových receptorů je výběr vhodné a nezbytné potravy. Především děti potřebují hodně energie, na stavbu těla i na vysokou pohybovou aktivitu. Proto se snadno naučí jíst rychlé cukry, jako je cukr řepný či třtinový," vysvětluje fyziolog František Vyskočil z Fyziologického ústavu Akademie věd.

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.