chléb
Foto: HN - Jan Šilpoch
Když věhlasný berlínský sběratel umění pořádal raut pro pár vybraných známých. Anebo v Paříži či Stockholmu, když některá módní značka představuje novou kolekci. Na takové akce si občas pozvou miss Elmlidovou a její chlebový catering. Nabízí tu hostům chléb, někdy s máslem. Nic víc.

Důvěra k průmyslově vyráběným potravinám klesá, lidé si stěžují, že nevědí, co v nich je a proč. U chleba je to zvlášť patrné. Odjakživa na jeho přípravu stačily tři ingredience: voda, mouka, sůl, a k tomu už jen čas, trpělivost, zkušenost. Dnes některé chleby obsahují až třicet různých přísad: emulgátory, enzymy, konzervátory, stabilizátory. Lidský vklad příliš třeba není.

Jak si to evropští spotřebitelé uvědomují, touží stále víc po „pravém“ chlebu, který v posledních letech dosáhl postavení těžko dostupné delikatesy. Takový obyčejný, a proto tak žádoucí chléb peče i Malin Elmlidová a vozí ho po světových metropolích – a píší o něm noviny, vysílá rozhlas a mluví se o něm na vernisážích.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.