Základem klasického pesta je bazalka, pinie a olivový olej. Na snímku je šéfkuchař z pražského Grosseta Pavel Roubíček.
Foto: HN - Lukáš Bíba
Je jen jedno pesto. Bazalkové, pochází z Janova a připravuje se v hmoždíři. A nejen Italové se po něm mohou utlouct.

Kořeny bazalkové pochoutky, kterou můžete dochutit těstoviny, saláty i pizzu, sahají až do starověkého Říma. Jeho obyvatelé jedli pastu zvanou moretum, vyrobenou z roztlučeného sýra, česneku, soli, octa a různých druhů bylinek. Jakmile se do Evropy v 16. století dostala bazalka, která má svůj domov v Indii, Italové zjistili, že oblast Ligurie kolem Janova je pro její pěstování ideální. Když tato aromatická bylina roste, musí "vidět moře".

Starořímský recept pak postupem času získal dnešní moderní podobu. Jeho název má původ v italském slově pestare, jež znamená "mačkat, tlouct". Odkazuje tak na klasický způsob přípravy v hmoždíři z mramoru za pomoci dřevěné paličky. První zmínku o pestu můžeme najít v kuchařce La cuciniera genovese z roku 1863. Vedle toho nejznámějšího existuje i pesto alla siciliana. Do něj se místo bazalky přidávají rajčata, sušená nebo čerstvá, náhradou za piniové oříšky jsou pak mandle.

reklama

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé

Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.