Kontroverzní Milan Knížák byl ředitelem Národní galerie 12 let
Foto: archiv HN
Výtvarník a hudebník Milan Knížák opustí 31. srpna post ředitele Národní galerie. Agendu předává svému nástupci, kterým se stal ekonom Vladimír Rösel. Kontroverzní Knížák byl ve funkci dvanáct let, co říkáte na jeho působení?

Pět úspěchů Milana Knížáka

Pokladníkem hnutí Fluxus
V šedesátých letech souzněl Milan Knížák s mezinárodním hnutím Fluxus. Experimentoval nejen ve výtvarném umění, ale i v hudbě, oba žánry propojoval veřejnými akcemi. Extrovertního umělce seznámil guru české kritiky Jindřich Chalupecký s podobně zaměřenými americkými umělci. Knížák odjel do New Yorku v roce 1968, zúčastnil se tam několika akcí hnutí Fluxus, a na čas se dokonce stal jeho pokladníkem.  

Vlivná mánička
I když stál mimo undergroundové hnutí, měl vlasatý Knížák v šedesátých letech na ostatní máničky značný vliv. Byl frontmanem kapely Aktuál, několik jeho skladeb převzala i kapela The Plastic People Of The Universe. Pro Aktuál byl typický skandovaný projev Knížáka, krátké songy s ohlasy dechovky i country, infantilní popěvky, ale i psychedelické či industriální zvuky.

reklama

Rektor s legrační čepicí
V roce 1990 se stal rektorem Akademie výtvarných umění. Jeho sedmileté působení přineslo do zatuchlé instituce revoluční změnu. Knížák radikálně vyměnil pedagogický sbor, před katedru přivedl řadu umělců, kteří v minulém režimu nesměli oficiálně působit. Akademii otevřel světu, jedním z atributů Knížákovy éry se stal ceremoniální oděv pedagogů včetně legrační rektorské čepice.

Sběratel starých loutek
Milan Knížák je také sběratelem a restaurátorem starých loutek. V roce 2007 vydal dvoudílnou encyklopedii výtvarníků loutkového divadla v českých zemích a na Slovensku od vystopovatelné minulosti do roku 1950.

Zvládnutá povodeň
Když přišla do Prahy v roce 2002 velká voda, zaplavila i několik objektů Národní galerie. Galerie se však poměrně rychle „otřepala“. Ředitel sice nikdy nesdělil přesný rozsah škod, ty však v porovnání s jinými institucemi nebyly nijak katastrofální. O míře postižení sbírek svědčí údaj, podle kterého galerie v letech 2003–2007 dala restaurovat 579 soch zasažených povodní.

Pět průšvihů Milana Knížáka

Pokus o vstup do velké politiky
V roce 2004 měl Milan Knížák v úmyslu kandidovat do Evropského parlamentu za Národní koalici. Poté co média upozornila, že jde o nacionalistickou stranu, si ředitel svůj nápad rozmyslel. Odůvodnil to tím, že si teprve dodatečně uvědomil, že by povinnosti europoslance jen těžko kombinoval s prací pro galerii.

Vyhnání „Chalupářů“
Po roztržce s výtvarníkem Davidem Černým, který se v rámci výstavy finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého nechoval podle Knížáka dostatečně uctivě k prostoru Veletržního paláce, se Milan Knížák rozhodl soutěž vykázat z Národní galerie. Od roku 2001 se výstavy finalistů nejprestižnější soutěže pro mladé výtvarníky konají mimo NG.

Kupka necestuje
V roce 2002 šéf Národní galerie odmítl kvůli arbitráži mezi Českem a společností CME půjčit obrazy z Kramářovy sbírky na velkou výstavu do Francie. To samé zopakoval o rok později, přestože hrozba zabavení obrazů už pominula. Milan Knížák se ale zaštítil obavami restaurátorů o stav obrazu. Šlo o plátno Františka Kupky, které přitom na mezinárodní výstavy už dříve putovalo mnohokrát a které se mělo stát hlavní ozdobou Kupkovy výstavy v Paříži.

Ztracené bienále
Prague Biennale 2003, první ročník mezinárodní přehlídky současného umění, vypadalo velmi slibně. Národní galerie se spojila s italským vydavatelem magazínu Flash Art Giancarlem Politim a uspořádala velkolepou přehlídku. Ta ještě ani neskončila, když se Milan Knížák s Italem pohádali. Pro další pokračování už Flash Art hledal nové prostory. Národní galerie vyhlásila vlastní bienále, které si nesmyslně konkurovalo s tím původním. Knížákova obroční přehlídka se následně změnila v Triennale, jehož pokračování se mělo uskutečnit letos. Projekt však vyprchal.

Špatný vítěz
Umělec Dominik Lang na konci minulého roku vyhrál konkurz komise Národní galerie, která vybírala reprezentanta České republiky na benátské bienále. Vybrala ale špatně, Dominik Lang patří k hlasitým kritikům Národní galerie, a proto Milan Knížák vítěze ignoroval. Na jeho místo sám vybral trojici umělců Vasil Artamonov, Alexej Klyuykov a Pavel Sterec, ti ovšem na protest proti Knížákovu postupu účast v Benátkách odmítli. Do věci se vložil ministr kultury Jiří Besser, který dal za pravdu odborné komisi a do Benátek poslal Langa.