Zůstali věrni?
Foto: ČTK

Je to padesát let. Známý hlas v rádiu zpívá „bratříčku, zavírej vrátka“ a lidé ještě chvíli společně nenávidí i milují. Cítí my, Češi a Slováci, versus okupanti.

Ti méně důvtipní stále oslavují některé odstavované politiky, kteří se mohli stát součástí moderních českých dějin, pokud… Pokud by nepodepsali kapitulaci a souhlas s okupací. Ale oni podepsali, protože se chovali tak jako doposud téměř vždy. Bojovali o své funkce, což bylo stejně marné, protože ti ještě více bezpáteřní jim je vyfoukli a stávající garnituru poslali do škarpy dějin. Dobře jim tak. Mohli být ikonami a místo toho jejich jména mladá česká generace nezná.

reklama

Rok následující po okupaci by z českých dějin měl raději někdo vymazat. Národ a „lid“ začaly ukazovat své horší vlastnosti. Ty dobré, na něž můžeme být pyšní, jsme si nechávali až na listopad o dvacet let později. Vychována byla jedna nebo dvě generace, které od svého dětství a mládí odlišovaly pravdu sdělovanou doma a demonstrovanou ve škole či v zaměstnání. Jedna přitom vylučovala druhou a v našem genetickém kódu (i já do té generace patřím) už navždy fungují geny malomyslnosti, funkčních lží ulehčujících kariérní postup i politického mafiánství, jež se často cení více než přímočarost a touha po pravdě.

Lidé rezignovali na to dobré sami v sobě a raději se zavírali do svých ulit na chatách, v trampských osadách nebo ve sportovních klubech. Češi přestali věřit, že svět by mohl být spravedlivý, a proto se přizpůsobili tomu stávajícímu. Pokud by to neudělali a vyčuhovali by, odnesli by to nejen oni sami, ale i jejich děti. Od výběru školy až po zákaz cestování.

A protože život je nepřetržitý řetěz symbolů, tak těm aparátčíkům a profesionálním politikům schopným pouze odříkávat naučené fráze a hesla ani tolik nezazlívám jejich touhu po moci, tu má většina z nás, ale především lživost symbolizující celé jejich profesionální bytí. Od A až do Z. Ta nakazila celou společnost a zničila charakter tehdejších dětí a mladých lidí vůbec.

A pokud by se vám to zdálo příliš teoretické a kavárenské, pak si nalistujte první stránky našich novin nebo zpravodajských serverů. Věřím, že kdyby se v devětašedesátém čeští politici (a prověrkáři) chovali lépe, lepší by byli i současní padesátníci, šedesátníci i sedmdesátníci živící se českou politikou.

Ti ale, jak už jsem psal, v dětství a mládí začali používat geny, které jim ke cti nepřidají. Ostatně je jim to asi docela jedno. Co se v mládí naučíš, ve stáří jako bys našel.